Návod: zachraňujeme hudební poklady, které se možná jinde nedochovaly - iDNES.cz
Návod: zachraňujeme hudební poklady, které se možná jinde nedochovaly - iDNES.cz
Více než padesát let se nevyrábí, na každou stranu se vejde jen pár minut hudby, nebo mluveného slova a největší slávu zažily v době, kdy gramofon nepoháněla elektřina, ale otáčení klikou. Na šelakových deskách jsou však někdy unikátní záznamy, které ve Spotify nenajdete. Vyzkoušeli jsme, jak je lze...
Návod: zachraňujeme hudební poklady, které se možná jinde nedochovaly
iDNES.cz
Více než padesát let se nevyrábí, na každou stranu se vejde jen pár minut hudby, nebo mluveného slova a největší slávu zažily v době, kdy gramofon nepoháněla elektřina, ale otáčení klikou. Na šelakových deskách jsou však někdy unikátní záznamy, které ve Spotify nenajdete. Vyzkoušeli jsme, jak je lze digitalizovat.
Vyráběly se od počátku dvacátého století, rychlost se standardizovala na 78 otáček za minutu, což vzhledem k šířce drážky a s nejčastějším průměrem desky 25 centimetrů vystačilo na zhruba čtyři a půl minuty záznamu na každé straně. Šelakové desky se vyráběly až do šedesátých let, kdy je vytlačily technicky pokročilejší desky vinylové.
Šelakové desky se přehrávaly na gramofonech na kliku, kde byl přenos a zesílení zvuku čistě mechanický – drážku snímal kovový hrot, který rozechvíval membránu, přičemž vzniklý zvuk zesiloval typický rozměrný trychtýř. Později je přehrávaly i gramofony elektronické, novější (z dnešního pohledu samozřejmě relativně, bavíme se třeba o gramorádiu Tesla Maestro) měly nejen přepínání rychlostí, ale i snímací jehly a tak mohly hrát jak šelaky, tak vinyly.