Doba z druhé ruky - Konec rudého člověka

Podcast: DOBRODRUŽSTVÍ POZNÁVÁNÍ

Bělorusko-ukrajinská spisovatelka Světlana Alexijevič podrobuje analýze život a čas v bývalém Sovětském svazu. Nikoli z perspektivy hrdinské, dějinné nebo geopolické, ale ryze intimní, vnitřní, doslova domácké. Za tuto knihu získala nejprve prestižní Prix Médicis essais a následně titul Nejlepší kniha roku 2013, kterou vyhlašuje časopis Lire.

Většina hrdinů této knihy považuje za vrchol svobodného vzepětí ruské společnosti srpen 1991, kdy do ulic Moskvy vyšly statisíce Rusů, aby se postavily tankům pučistů, pokoušejících se zrušit demokratické reformy předchozích dvou let a obnovit sovětskou vládní moc. V očích většiny lidí, jejichž svědectví autorka uvádí, to byla chvíle velkých, byť nepříliš konkrétních nadějí, zatímco následující vývoj, bezpečnostní anarchie a příchod tržního hospodářství přinesly inflaci, desorientaci, zklamání, hospodářský pokles a korupci. Často se ozývá lítost nad tím, že Sovětský svaz „prohrál studenou válku“ a ztratil velmocenské postavení, a jakkoliv snad každý, jehož hlas v knize zazní, měl svou vlastní tragickou zkušenost se stalinskými zločiny, převažuje schizofrenní pocit, že i když byl socialistický režim špatný, lidé v něm žili pro krásné myšlenky, zatímco dnes se „starají jen o coca-colu“ – o přízemní hmotné věci.

Episodes:

• O Ivánkovi hlupáčkovi a zlaté rybce
• O šepotech a výkřicích... a nadšení
• Smrt se podobá milování
• O cizím trápení, které Bůh položil na práh vašeho domu
• O samotě, která se velmi podobá štěstí
• BONUS (všechny epizody)

Laureátka Nobelovy ceny za rok 2015 Světlana Alexijevičová (*1948 v bělorusko-ukrajinské rodině v městě Stanislav) je běloruská investigativní novinářka a spisovatelka. Ve svých knihách se zabývá dramatickými událostmi své země, jakými byly druhá světová válka – Válka nemá ženskou tvář (У войны не женское лицо, česky 1987), černobylská katastrofa – Modlitba za Černobyl (Чернобыльская молитва, česky 2002), válka v Afghánistánu – Zinkoví hoši (Цинковые мальчики) a rozpad Sovětského svazu – Doba z druhé ruky (Время second-hand, 2013). Všechny tyto knihy jsou součástí jejího velkolepého projektu jakési kroniky, vytvářené z autentických hlasů lidí, s nimiž se setkala, který nazývá Autobiografie jedné Utopie neboli Historie rudého člověka. Pracuje na něm již 35 let a vytvořila a vybrousila pro něj specifický žánr tvořený mozaikou úryvků stovek rozhovorů a interview s nejrůznějšími lidmi, nazývaný některými kritiky „románem hlasů“. Její knihy na pomezí beletrie a investigativní žurnalistiky byly přeloženy již do 43 jazyků, vyšly v 73 zemích a autorka za ně byla oceněna řadou prestižních cen v Německu, Švédsku, Polsku, Francii a USA, mimo jiné Herderovou cenou (1999), National Book Critics Circle Award (2005), Mírovou cenou německých knihkupců (2013), Prix Médicis essai (2013). 8. října 2015 se Světlaně Alexijevičové stala držitelkou Nobelovy ceny za literaturu za rok 2015.

Alexijevičová byla jako důsledná kritička diktátorského režimu Alexandra Lukašenka perzekuována a v roce 2000 musela Bělorusko opustit. Žila v Paříži, Göteborgu a Berlíně. V roce 2011 se vrátila do Minsku, avšak její knihy jsou v její vlasti dodnes na indexu.

Season 03 | V pavičině sítí

Podcast: DOBRODRUŽSTVÍ POZNÁVÁNÍ

Ukázka z pozoruhodné knihy, která představuje širokému okruhu čtenářů novou vědu – vědu o sítích. Nejde však o další titul zabývající se nejrůznějšími více či méně praktickými aspekty počítačových sítí. Hledá obecné principy společné většině reálných sítí. Ukazuje, jak je všechno v našem životě navzájem propojeno a co to znamená pro vědu, podnikání i každodenní život. A nemusí jít jen o počítače spojené optickými kabely či webové stránky, navzájem hustě propojené vzájemnými odkazy, ale i o lidské jedince svázané sítí vazeb nejrůznějšího typu, od spolupráce na nějakém z hollywoodských filmů přes sdílenou kancelář v úřadě až po síť sexuálních vztahů, či síť neuronů.

Albert-Laszló Barabási (* 30. března 1967 Cârța, Rumunsko) je maďarsko-americký fyzik a člen MTA, zabývající se studiem a definováním sítí – sociálních, teroristických, biologických a v neposlední řadě i world wide webem (WWW). Sítě studuje především z pohledu statistické fyziky. Mezi různými druhy sítí Barabási nachází podobnosti v jejich architektuře a snaží se definovat vztahy mezi jejich součástmi.

Episodes:

• 1. kapitola
• 2. kapitola
• 3. kapitola
• 4. kapitola
• 5. kapitola
• 6. kapitola
• 7. kapitola
• 8. BONUS (všechny kapitoly)

Načetli herci Zdena Sajfertová a Jaroslav Someš.

Šest rostlin, které změnily svět

Podcast: DOBRODRUŽSTVÍ POZNÁVÁNÍ

Četba sestavená z ukázek z knihy „ŠEST ROSTLIN, KTERÉ ZMĚNILY SVĚT“.

Kniha vypráví příběh šesti rostlin (chinovníku, cukrové třtiny, čajovníku, bavlníku, bramboru a kokainovníku) a ukazuje, jak významně spoluurčovaly tyto plodiny vývoj v některých částech světa a jak skrze člověka, který je pěstoval, přinášel do nových oblastí a bohatl jejich využíváním, mohly skrytě ovlivňovat nejen zemědělství a průmysl, ale kupříkladu i kolonizaci tropických oblastí, obchod s otroky či mezinárodní vztahy.

Henry Hobhouse (24. prosince 1924 – 5. března 2016) byl anglický námořník, redaktor americké tv CBS, novinář, farmář, spisovatel a politik.

Episodes

• Brambor
• Čajovník a porcel
• Chinovník
• Cukrová třtina
• Kokainovník
• Bavlník
• BONUS (všechny epizody)

Autor: Henry Hobhouse | Nakladatelství: Academia (2004) | Překlad Zuzana Šťastná | Načetli herci: Zdena Sajfertová a Jaroslav Someš

Season 01 | Inkové: Nejmocnější indiánský stát

Podcast: DOBRODRUŽSTVÍ POZNÁVÁNÍ

Četba z knihy Markéty Křížové "Inkové: Nejmocnější indiánský stát". Historická studie líčí dějiny inckého státu před příchodem Španělů, průběh španělské kolonizace i vznik nezávislého Peru. Práce etnografky popisuje dějiny Inků a jejich potomků od předkolumbovské doby až do 20. století. Sleduje příchod Inků do údolí Apurimaku ve 12. století, jejich expanze na jih do Bolívie i na sever v následujících staletích. Velmi zajímavě je vylíčeno státní zřízení Inků a jejich způsob vlády a hospodaření. Inkové neznali peníze ani písmo a proto se zprávy o jejich životě zachovaly až ze španělského podání. Autorka dále líčí vpád španělských kolonizátorů na počátku 16. století a praktiky, které na Indiánech používali. Vylíčen je i indiánský odpor proti kolonizátorům od 16. století až po povstání Tupaca Amaru II. v 18. století. Dějiny peruánských obyvatel líčí autorka knihy dále až do konce 20. století.

Episodes:

• Inkové (01)
• Inkové (02)
• Inkové (03)
• Inkové (04)
• Inkové (05)
• Inkové (06)
• Inkové (07)
• Inkové (BONUS) všechny epizody

Zajímavosti ze země pyramid aneb 100 nej ze starého Egypta === Podcast Dobrodružství poznávání | Season 12

Ukázky z knihy Zajímavosti ze země pyramid aneb 100 nej ze starého Egypta autorů Dušana Magdolena a Jaromíra Krejčího. Čím nás tak fascinuje starobylá egyptská kultura, tolik vzdálená v čase i prostoru?

Jedním z důvodů bezesporu je dlouhé trvání egyptské říše, která existovala po tři tisíce let. Z pohledu lidského života je to skutečná věčnost – a věčností jako by staří Egypťané byli posedlí, jak to potvrzuje jejich kult mrtvých se snahou o uchování lidské schránky (mumie), tak i monumentální stavby.

A právě velkolepá architektura egyptských chrámů, hrobek i proslulých pyramid a jejich bohatá výzdoba tvořená reliéfními a malovanými obrazy, protkaná sloupci a řádky zvláštního hieroglyfického písma, stále přitahují pozornost lidí z celého světa. Starověký Egypt lze považovat za jeden ze zdrojů, z nichž čerpala a čerpá naše současná civilizace (od kalendáře, přes chemii, medicínu, matematiku až po architekturu, výtvarné umění či divadlo); i proto je důležité se jeho kulturou zabývat a tento zájem nadále rozvíjet.

Dvojice autorů, mladých, ale už zkušených egyptologů, kteří se účastnili řady našich archeologických kampaní v Egyptě, přináší čtivou formou popis nejvýznamnějších staroegyptských památek a lokalit, provázený pérovými kresbami i fotografiemi. Knihu přivítají nejen zájemci o dějiny, architekturu a výtvarné umění, ale dobře poslouží i všem návštěvníkům této exotické země. Dvojice autorů, mladých, ale už zkušených egyptologů, kteří se zúčastnili řady našich archeologických kampaní, přináší čtivou formou popis nejvýznamnějších staroegyptských památek a lokalit, provázený názornými pérovými kresbami i fotografiemi. Knihu přivítají nejen zájemci o dějiny, architekturu a výtvarné umění, ale dobře poslouží i všem návštěvníkům této exotické země.

Episodes:

• 01 | Největší nepřátelé Egypta
• 02 | Volnočasové aktivity starých Egypťanů
• 03 | Význam kosmetiky u starých Egypťanů
• 04 | Láska, manželství a rodina ve starém Egyptě
• 05 | Nepořádek, chaos, síla, nenávist, zlo
• 06 | Nejznámější bratrovražda
• 07 | Egyptské svátky a oslavy
• 08 | Symbolika starého Egypta
• 09 | Výzdoba královských hrobek
• 10 | Výzdoba nekrálovských hrobek
• 11 | BONUS (všechny epizody)

Průvodce portálem NÚKIB

Vzdělávací portál NÚKIB

Vítejte v průvodci vzdělávacím portálem NÚKIB. Dozvíte se zde, jaké kurzy jsme pro vás připravili. Ke každému kurzu získáte podrobné informace o jeho cílové skupině a obsahu, abyste zvolili ten správný pro sebe nebo svoji organizaci. Připravili jsme také krátké videotutoriály, které vám pomohou s registrací a přihlašováním do kurzů, zapomenutým heslem nebo získáním certifikátu.

Nepřehlédněte také nejčastější dotazy ke kurzům.

Pivo v české společnosti (2023)

Výzkumný projekt „Pivo a hospody v české společnosti“ realizuje CVVM SOÚ AV ČR nepřetržitě od roku 2004. Tento text přináší základní informace o vývoji podílu konzumentů piva mezi dospělými obyvateli České republiky a o množství a frekvenci, s jakou pivo pijí, a všímá si také postavení piva nealkoholického a jeho vývoje v posledních letech. Dále přibližuje okolnosti, za jakých lidé pivo pijí, včetně změn mezi obdobím před a po pandemii C-19, a ukazuje vývoj postoje obyvatel k českému prvenství v konzumaci piva.

• Celá tisková zpráva ke stažení zde: or240815a1-konzumace.pdf
• Všechny zprávy z tohoto výzkumu: NS_2308

Continue Reading →

Podcast: DOBRODRUŽSTVÍ POZNÁVÁNÍ

Season 40 | Rudá biologie

Episodes:

• 01 | Sodové koupele v boji za dlouhověkost
• 02 | Noví následovníci Lepešinské
• 03 | Nové Lysenkovy zákony

Velmi zajímavá a čtivá kniha RUDÁ BIOLOGIE zábavně a ironicky vypráví o tragickém zasahování bolševiků do přírodních věd, popisuje sovětskou vědu a její omyly v době komunistické diktatury. Popisuje „seriózní“ teorie o vzniku buněk z nebuněčné hmoty, o tvorbě lidských kostí z červů, o dlouhověkosti dosažené sodovými koupelemi a o dalších mystických „objevech“ mičurinské biologie. Podstatu všech podvodů přitom autor srozumitelně vysvětluje jako přírodovědec a historik zároveň. Současně se pokouší rozkrýt osobnosti a chování vědců v době nesvobody, z nichž někteří zaplatili za svou čest i vlastním životem.

Odkazy:

• Kniha Rudá biologie, autor: Valery Soyfer
• Rudá biologie – pseudověda v SSSR (Science World)
• Soda jako elixír mládí a proměna kukačky v pěnkavu aneb biologie podle Lepešinské a Lysenka

Velké farmaceutické firmy se zdráhají investovat v Británii

Zdravotnický deník

Britská farmaceutická skupina AstraZeneca varovala, že by mohla přemístit svůj výrobní závod pro produkci vakcín z anglického města Merseyside do americké Filadelfie. Nelíbí se jí totiž, že nová labouristická vláda vzešlá z nedávných parlamentních voleb ve Velké Británii chce zmenšit objem státní pomoci, která byla již dříve danému projektu přislíbena. O váhání farmaceutických firem při investování ve Velké Británii informoval britský list Financial Times.

Podle dobře informovaných zdrojů, na které odkazuje britský list Financial Times, nová britská vláda chce omezit státní podporu zamýšlené výstavbě očkovacího centra, jež má budovat farmaceutická skupina AstraZeneca. O snížení podpory totiž podle listu Financial Times uvažuje britská ministryně financí Rachel Reevesová.

Původní příslib, ještě konzervativní vlády pod vedením Rishiho Sunaka, činil přibližně 90 milionů liber (v přepočtu téměř 2,7 miliardy korun). Reevesová hovoří o snížení na méně než polovinu, konkrétně na 40 milionů liber.

Vedení společnosti AstraZeneca vzápětí dalo britským vládním úředníkům najevo, že zvažuje přesun plánovaného výrobního závodu na vakcíny do amerického města Filadelfie. Spojené státy totiž nabízejí mnohem štědřejší pobídku pro projekty ve farmaceutickém průmyslu, uvedl list Financial Times.

Obě strany věří v dohodu

AstraZeneca prý také zvažovala, že by se výroba vakcín mohla přesunout do Indie, kde tato britská farmaceutická společnost již v minulosti očkovací látky vyráběla. Nakonec je ale pravděpodobnější, že pokud se AstraZeneca s britskou vládou nedohodne, dá přednost právě Spojeným státům.

„Jsme přesvědčeni, že má nadále smysl usilovat o výstavbu ve Velké Británii a vést konstruktivní dialog s britskou vládou. Zatím žádné debaty o přesunu tohoto projektu do Spojených států nebo do Indie neprobíhají,“ uvedla AstraZeneca v prohlášení pro list Financial Times.

Také mluvčí britského ministerstva financí potvrdil, že vláda má zájem se s AstraZenekou dohodnout. „Jsme odhodláni učinit z Velké Británie jedno z nejlepších míst pro vývoj a výrobu inovativních léků a léčivých přípravků. V dialogu s AstraZenekou jsme pozitivně naladěni a připraveni podporu poskytnout,“ uvedl úřad Rachel Reevesové.

Odrazující cenová politika

Podle analytičky listu Financial Times Vanessy Houlderové je ale pravděpodobné, že k podobným střetům mezi farmaceutickými firmami a vládou bude ve Velké Británii docházet častěji, a že toto je jen jakýsi předvoj.

Tím spíše, že zástupci farmaceutického sektoru loni v listopadu podepsali s vládou dohodu o cenové politice týkající se léků na předpis. Také během tohoto vyjednávání ale některé farmaceutické společnosti pohrozily, že přestanou ve Velké Británii investovat. Právě nepříznivá cenová politika je jedním z největších demotivátorů od investic ve farmaceutickém průmyslu na Britských ostrovech.

Britské univerzity to samy nevytrhnou

Ačkoli se může zdát, že výdaje na léky na předpis ze systému veřejného zdravotního pojištění jsou ve Velké Británii problém, pravý opak je pravdou. Spojené království patří k zemím s nejmenším podílem výdajů na léky na předpis na celkových výdajích veřejného zdravotnictví. Ten činí pouhých devět procent, zatímco například v Německu jde na lék na předpis z veřejných peněz více než 15 procent, podobně jako v Japonsku nebo Itálii. Ve Španělsku tento podíl činí přibližně 18 procent, tedy dvojnásobek než ve Velké Británii.

Zmenšující se zájem o investice do farmaceutického sektoru ve Velké Británii ilustruje také pokles zahájených klinických testů. Zatímco v roce 2015 to bylo téměř 700, o šest let později už jen necelé čtyři stovky. Přitom Británie se může pochlubit poměrně velkou silou svých univerzit, co se výzkumu a vývoje inovativních léků týče. Jenže univerzity nejsou natolik silné, aby samy dokázaly nepříznivý trend zvrátit.

Continue Reading →

Meziplanetární sonda JUICE úspěšně navštívila Zemi, pomohl jí nevídaný manévr

sciencemag.cz

Vesmírná sonda JUICE Evropské vesmírné agentury (ESA) se po více než roce letu Sluneční soustavou poprvé těsně přiblížila k Zemi s využitím složitému gravitačnímu manévru. Z přijímacího střediska ESA už k vědcům doputovala data z přístroje pro výzkum radiových a plazmových vln, na němž se významně podílejí dvě pracoviště Akademie věd ČR – Ústav fyziky atmosféry a Astronomický ústav. Elektromagnetická měření na slyšitelných kmitočtech poslouží českému týmu, aby vyladil analýzu dat, která se uskuteční přímo na palubě sondy.

V pondělí 19. srpna 2024 před půlnocí středoevropského letního času prolétlo okolo Měsíce šestitunové těleso, které následně zamířilo k Zemi. Nebylo by to nijak význačné, kdyby nešlo o první gravitační dvojprak v historii kosmonautiky. Sonda JUICE podstoupila výjimečný gravitační manévr na dlouhé cestě k Jupiteru a jeho ledovým měsícům.

Sonda JUICE (Jupiter Icy Moon Explorer) je prvním z velkých projektů programu Cosmic vision Evropské vesmírné agentury. Odstartovala 14. dubna 2023 ve 14:14 našeho času z kosmodromu Kourou ve Francouzské Guyaně, úspěšně rozvinula obří sluneční panely a postupně oživila deset vědeckých přístrojů. Od té doby se pohybuje Sluneční soustavou ke svému konečnému cíli – ledovým měsícům planety Jupiter.

Kromě několika krátkých intervalů zkušebních měření se ovšem její přístroje za letu odmlčely. Situaci změnil až první gravitační manévr, při kterém Měsíc sondu nasměroval k Zemi. Okolo ní se prosmýkla v úterý 20. srpna před půlnocí nad jihovýchodní Asií a Tichým oceánem. Vědecké týmy tak mohly své přístroje zapnout ve známém prostředí blízkého kosmickém prostoru u naší planety.

„První data z průletu magnetosférou Země nás nadchla. Svědčí o výborné práci našich inženýrů a kolegů ze spolupracujících výzkumných institucí a průmyslových podniků,“ vyzdvihuje Ondřej Santolík z oddělení kosmické fyziky Ústavu fyziky atmosféry AV ČR, vědecký vedoucí českého týmu.

Sondu JUICE navedli operátoři ESA zpět k Zemi z prostého důvodu: nosná raketa Ariane 5 nemohla šestitunovou sondu urychlit natolik, aby se dostala na přímou dráhu k Jupiteru. Museli proto využít setkání s Měsícem a Zemí ke gravitačnímu praku, jenž výrazně změní směr dráhy sondy a pošle ji k Venuši. Ta ji v srpnu 2025 odešle zpět k Zemi, která ji v září 2026 nasměruje k poslednímu gravitačnímu praku. V lednu 2029 tak sonda ještě jednou prolétne okolo Země, která ji už pošle na dráhu k Jupiteru. Tam se dostane v červenci 2031.

Průlet magnetosférou Země

„Úvodní smeč vesmírného ping-pongu máme úspěšně za sebou. Nyní se můžeme soustředit na analýzu podrobných měření, která se během průletu magnetosférou Země uložila do paměti sondy a jež k nám postupně mají přicházet,“ říká Ondřej Santolík.

Měření více složek elektrického a magnetického pole tvoří základ pro analýzu polarizace a šíření elektromagnetických vln, kterou český přístroj umožní v okolí ledových měsíců planety Jupiter. Bude to poprvé v historii, předchozí meziplanetární sondy takové vybavení neměly. Čeští vědci nyní musejí nastavit palubní programy pro analýzu a kompresi dat, aby se připravili na měření u ledových měsíců Jupiteru.

Prozkoumat chtějí okolí těchto záhadných měsíců. Pod svým ledovým povrchem totiž skrývají oceány kapalné vody, v níž by mohly být vhodné podmínky pro život, jak jej známe ze Země.

Český příspěvek pro JUICE

Na přístroji pro výzkum radiových a plazmových vln se podílejí vědci a technici z oddělení kosmické fyziky Ústavu fyziky atmosféry AV ČR. Navrhli a s významnou pomocí českého kosmického průmyslu postavili analyzátor elektromagnetických vln na slyšitelných kmitočtech. Nadále odpovídají za jeho řízení a zpracování získaných dat. Zastoupení mají také ve vědeckém vedení přístroje, který řídí Ústav kosmické fyziky ve švédské Uppsale.

Technici z Astronomického ústavu AV ČR navrhli a postavili napájecí zdroj přístroje. Obě české instituce spolupracují v programu Vesmír pro lidstvo Strategie AV21 i s Ústavem přístrojové techniky AV ČR, který nezávisle získal technologickou zakázku během vývoje sondy stejně jako několik českých průmyslových podniků.

tisková zpráva Ústavu fyziky atmosféry AV ČR

Continue Reading →

Mitochondrie vkládají svou DNA do našich mozkových buněk, nemusí to být neškodné

sciencemag.cz

Mitochondrie jsou potomky dávných bakterií. Většinu jejich genů organismy eukaryotní organismy postupně začlenily do jádra (u některých organismů přišly mitochondrie o svou DNA zcela). Mnoho o mitochondriích dosud nevíme, odpovídají nejen za energetický metabolismus. Mají i regulační funkci, dokážou řídit zapínání a vypínání genů (jaderných; svých vlastních pochopitelně také). Jako zajímavý nový obor se jeví medicína zaměřená právě na mitochondrie. Nový výzkum každopádně objevil další zajímavou vlastnost mitochondrií.

Studie zjistila, že mitochondrie v našich mozkových buňkách často vrhají (pumpují, vkládají nebo jak to nazvat) svou DNA do jádra, kde se tato DNA integruje do chromozomů buněk. A tyto inzerce mohou způsobovat škody: Mezi téměř 1 200 účastníky studie ti, kdo měli v mozkových buňkách více mitochondriální DNA, měli také větší pravděpodobnost, že dříve zemřou.

„Dříve jsme si mysleli, že přenos DNA z mitochondrií do lidského genomu je vzácný jev,“ uvádí spoluautor studie Martin Picard z Columbia University. Picard vedl studii společně s Ryanem Millsem z Michiganské univerzity. „Zdá se ale, že k tomu dochází několikrát během života člověka. Našli jsme spoustu těchto inzercí v různých oblastech mozku, ale ne v krevních buňkách. Tím se vysvětluje, proč desítky dřívějších studií analyzujících krevní DNA tento jev přehlédly.“

Continue Reading →

Nejrychlejší mikroskop světa vyfotí elektrony v pohybu

osel.cz

Ultrarychlé transmisní elektronové mikroskopy dovedou zachytit neuvěřitelné věci. Nejnovější technologie je vylepšená tak, že vysílá pulzy elektronů za jedinou attosekundu. Má takové časové rozlišení, že může zachytit elektron v letu. Očekávají se průlomy v celé řadě odvětví, včetně fyziky, chemie nebo materiálových věd.

V ultrarychlých transmisních elektronových mikroskopech je rozlišení dané trváním elektronových pulzů. Čím rychlejší jsou pulzy, tím lepší jsou výsledné snímky. Dosavadní ultrarychlé elektronové mikroskopy zvládají generovat pulzy jednou za pár attosekund. Je s nimi možné pozorovat leccos, ale elektrony jim stále unikají.

Hassan a jeho kolegové postavili elektronový mikroskop, který generuje elektronový pulz za jedinou attosekundu. Jeho časové rozlišení je tak extrémní, že se s letícím elektronem poradí. Je jako vysokorychlostní kamera, jen ve světě částic. Tvůrci nové technologie tomu říkají attomikroskopie.

Attomikroskop se skládá se ze dvou částí s lasery. První, svrchní část vysílá ultrafialový laserový pulz, který v mikroskopu uvolní ultrarychlé elektrony, zatímco spodní část využívá dva laserové paprsky k ovládání pohybu elektronů. Synchronizace laserových paprsků zaručí úspěšné pořízení snímku, třeba elektronu v letu.

Continue Reading →

Vzrušující budoucnost vesmírné turistiky. Dočkáme se letenek pro „běžné občany“?

inteligentnisvet.cz

• Vesmírné cesty pro širokou veřejnost jsou možná blíže než čekáme
• Zasloužit se o to mohou společnosti Blue Origin, SpaceX či Axiom Space
• Přinášíme podrobnosti, o kterých jste dosud ani netušili

To, co dříve působilo jako čistá science fiction, se dnes stává realitou, na které intenzivně pracuje řada vesmírných společností. Mluvíme o vesmírné turistice, která se každým dnem přibližuje a stává dostupnější i pro běžné lidi.

Continue Reading →

AI dětem

Národní pedagogický institut ČR

I v novém školním roce pokračuje projekt AI dětem ve spolupráci s Národním pedagogickým institutem ČR v pořádání kurzů umělé inteligence pro učitelky a učitele v krajských městech zdarma!

Kompletní výčet naplánovaných termínů v Praze, Ostravě, Brně, Liberci, Českých Budějovicích, Plzni, Jihlavě, Pardubicích, Olomouci, Karlových Varech i Hradci Králové najdete na webu NPI ➡

💯 Z nejbližších akcí jsou volná místa v Brně, Praze a Liberci.

Continue Reading →

Bezpečnostní trendy v IT: Jak chránit vaše data v roce 2024

cdr.cz

V roce 2024 se digitální bezpečnost stává klíčovým aspektem jak pro jednotlivce, tak pro organizace. S neustále rostoucím počtem kybernetických útoků a vyspělými technikami hackerů je ochrana dat důležitější než kdy jindy. Tento návod se zaměřuje na hlavní bezpečnostní trendy, které je třeba sledovat, a poskytuje podrobné tipy, jak chránit vaše data v roce 2024.

Vícefaktorová autentizace (MFA) je jedním z nejefektivnějších způsobů, jak chránit přístup k vašim účtům. V roce 2024 se MFA stává standardem pro všechny klíčové služby. MFA kombinuje několik úrovní ověření, například heslo, biometrické údaje (otisk prstu, rozpoznání obličeje) a jednorázové kódy zasílané na mobilní zařízení.

Doporučení:

Aktivujte MFA na všech vašich účtech, kde je tato možnost k dispozici, zejména u e-mailu, bankovnictví a sociálních sítí. Upřednostňujte aplikace pro autentizaci (např. Google Authenticator, Authy) před SMS kódy, které jsou méně bezpečné. 2. Šifrování dat Šifrování je základním prvkem pro ochranu citlivých informací. Moderní šifrovací algoritmy, jako je AES-256, zajišťují, že data jsou nečitelná pro neoprávněné osoby. V roce 2024 by šifrování mělo být aplikováno nejen na přenášená data, ale i na data uložená v klidu.

Doporučení:

Používejte šifrování pro všechna citlivá data, včetně souborů uložených v cloudu. Využívejte šifrovanou komunikaci (např. HTTPS, VPN) pro zabezpečení internetového přenosu. Pravidelně aktualizujte šifrovací certifikáty a klíče. 3. Zero Trust Architecture (ZTA) Architektura Zero Trust (ZTA) je přístup k bezpečnosti, který vychází z předpokladu, že žádný uživatel, aplikace nebo zařízení nemá být automaticky důvěryhodný, a to ani v rámci vnitřní sítě. Každý přístup musí být ověřen a povolen na základě aktuální situace.

Doporučení:

Implementujte Zero Trust principy do vaší organizace, zejména pokud máte distribuovanou síť nebo pracujete na dálku. Zajistěte, aby každý uživatel měl přístup pouze k nezbytným zdrojům (princip nejmenšího práva). Používejte pokročilou segmentaci sítě, která omezuje pohyb útočníků v případě průniku.

Continue Reading →

Volkswagen kvůli propadu prodejů elektromobilů omezí výstavbu továren na baterie

cdr.cz

Volkswagen přehodnocuje své ambiciózní plány na výstavbu továren na baterie pro elektromobily. V reakci na klesající poptávku po elektromobilech automobilka pozastavuje výstavbu některých z plánovaných šesti továren. Toto rozhodnutí odráží širší nejistotu v odvětví elektromobilů, které čelí technologickým i ekonomickým výzvám.

Podle Thomase Schmalla, člena představenstva Volkswagenu odpovědného za technologie, se společnost rozhodla pozastavit plánovanou výstavbu továren, dokud nebude jasnější, jaká bude poptávka po elektromobilech v následujících letech.

V rozhovoru pro německé noviny uvedl, že „budování továren na baterie není samoúčelné“ a že původní cíl Volkswagenu vyrobit do roku 2030 baterie s kapacitou 200 GWh nemusí být pevně stanoven. Tento výrok odráží širší nejistotu v odvětví elektromobilů, která je způsobena jak technologickými, tak ekonomickými faktory.

Hype kolem elektromobilů a současná realita

Elektromobily byly dlouho považovány za budoucnost automobilového průmyslu, což vedlo k obrovskému nárůstu zájmu ze strany investorů i spotřebitelů. Zvláště Tesla, průkopník v oblasti EV, zažila prudký nárůst hodnoty svých akcií, což podnítilo zájem dalších výrobců automobilů o elektrifikaci. Tento trend však nebyl udržitelný.

Slibovaný pokles nákladů na baterie, které jsou klíčovým komponentem elektromobilů, se neuskutečnil v takové míře, jak se očekávalo. V USA zůstávají ceny elektromobilů stále relativně vysoké, zejména pro prvního majitele. Během počátečního boomu elektromobilů byly ceny ještě více zvyšovány přirážkami prodejců, kteří využívali omezenou dostupnost nových modelů. Toto vše vedlo k postupnému odcizování části potenciálních zákazníků.

Dalším faktorem, který ovlivnil poptávku po elektromobilech, je prudký nárůst úrokových sazeb. Tato situace spolu s ostatními ekonomickými tlaky způsobila, že se mnozí výrobci automobilů, včetně General Motors a Ford, rozhodli revidovat své plány na elektrifikaci a více se zaměřit na hybridní modely.

Continue Reading →

Petrenko: Pacientským organizacím jsme otevřeli dveře do světa

Zdravotnický deník

„Podařilo se nám prolomit odmítavé bariéry a otevírali jsme dveře pacientům víc a víc. Na našich konferencích se začala tvořit partnerství a rozvíjet dialog. Někteří ministři ale nemohli nic změnit a někteří to ani nechtěli,“ popisuje v rozhovoru pro Zdravotnický deník trnitou cestu organizace Koalice pro zdraví její zakladatelka a ředitelka Jana Petrenko.

Kdy přišel prvotní impuls k tomu založit v Česku organizaci, která zastřešuje pacientské organizace?

Nebylo to z mé iniciativy, ani to nebyl můj nápad. V letech 2002 a 2003 jsme s americkým novinářem Erikem Bestem v Senátu pod záštitou tehdejšího senátora Edvarda Outraty uspořádali cyklus konferencí s názvem „Improving business environment in the Czech Republic“. Součástí toho byla také jedna konference o zdravotnictví, které se účastnila tehdejší ministryně zdravotnictví Marie Součková (pozn. red. – ministryně zdravotnictví ČR v letech 2002–2004). Myslím, že to inspirovalo lidi z Asociace inovativního farmaceutického průmyslu (AIFP) a oslovili mě, že by chtěli zviditelnit pacienty a pacientské organizace. Já jsem o českém zdravotnictví nic nevěděla a ani mě moc nezajímalo. Dělala jsem lektorku na Diplomatické škole MZV a plánovala jsem trávit polovinu času v USA. Postupně jsem se začala zajímat o české zdravotnictví a dost mě šokoval přístup k pacientům. Koalici pro zdraví jsme založili 2. června 2004 jako obecně prospěšnou společnost, která bude pomáhat zviditelnit pacienty a pacientské organizace.

V čem vás šokoval přístup k pacientům?

Když jsem se šla nahlásit ke své praktické doktorce, na dveřích byla velká cedule s nápisem „Neklepat!!“. Seděla jsem sama v čekárně dost dlouho a stále se nic nedělo, ačkoliv za dveřmi bylo slyšet, jak se tam někdo dobře baví. Když už to trvalo hodně dlouho, tak jsem zaklepala. Dveře otevřela sestra, která vztekle zasyčela, zda umím číst. Odvětila jsem jí, jestli mají v čekárně kameru, aby viděli, zda za jejími dveřmi někdo čeká. Poté se do hovoru vmísila také paní doktorka, kterou zajímalo, jestli jsem její pacientka. Řekla jsem, že ne a že nejspíš ani nehodlám být. Moje reakce vyprovokovala paní doktorku natolik, že se stala nejen mojí praktickou lékařkou, ale také kamarádkou.

Co vás nejvíce při budování organizace v českém prostředí překvapilo?

Rychle jsem zjistila, že tady budeme mít daleko více práce, než jsem si představovala. Doktor byl v Česku brán jako bůh, zatímco v Americe pacienti berou lékařskou péči spíše jako placenou službu, o které spolurozhodují. Přešla jsem tedy z jedné naprosto odlišné kultury do druhé. V Americe je role pacientských organizací jiná – hlavně zaměřená na různé formy fundraisingu. Pomáhají pacientům a jejich rodinám i finančně a soustavně tlačí na Kongres a Senát, aby vláda investovala více peněz do výzkumu.

Na setkáních pacientů v jejich organizacích v Česku jsem byla překvapená vysokou odbornou úrovní diskusí pacientů s jejich lékaři. Lékaři, kteří s nimi spolupracovali, přicházeli na to, že pacientské organizace jsou skutečně užitečné pro obě strany. Na neformálních setkáních v organizacích lékaři získají informace, které v dnešní uspěchané době v ambulanci nestihnou získat a informovaný pacient lépe spolupracuje na své péči.

Jakým činnostem jste se v průběhu času začali věnovat?

Každé první pondělí v měsíci jsme v Koalici dělali tzv. otevřené dveře. Tam se scházely pacientské organizace a mluvily o tom, co je trápí. Tvořily komunitu a začaly si vzájemně pomáhat. Účastnili se také zástupci ministerstva zdravotnictví, ministerstva práce a sociálních věcí, pojišťoven a odborných společností. Některé pacientky nám na začátku řekly, že nemohou mluvit před svým doktorem o tom, že patří do pacientské organizace. Tím určili náš první bod agendy – vysvětlit lékařům, co jsou pacientské organizace, proč vznikají a co dělají. Přesvědčovat tehdejší politiky o tom, jak moc jsou pacientské organizace přínosné, bylo velmi těžké.

Na jedné konferenci ambulantních lékařů, když začal blok o pacientských organizacích, v sále neseděl nikdo. Druhý den mi ale jedna firma věnovala pět minut svého času, kde jsem všem vysvětlila, o co se jedná a začala podnětná diskuse. To byl první zlom. Když jsem tam poté řekla, že tady lékaři neumí komunikovat s pacienty, přítomní zástupci České lékařské komory se postavili jako jeden muž a prohlásili, že tu nejsou od toho, aby se bavili s pacienty.

Co všechno se za dobu od založení podle vás povedlo?

Povedlo se určitě to, že jsme otevřeli cestu pacientským organizacím do státní správy a taky do veřejného povědomí. S tehdejším ministrem zdravotnictví Tomášem Julínkem (pozn. red. – ministr zdravotnictví ČR v letech 2006–2009) jsme založili Pacientskou radu ministra a současně získali přístup pro pacientské organizace do lékové kategorizační komise. Myslela jsem si, že když se budou projednávat léky na určité diagnózy, pošleme tam zástupce pacientské organizace, který se bude moci také vyjádřit. To ale tehdy nešlo a dekret člena byl na jméno, takže přístup jsem tam měla jenom já. Naštěstí jsem si s sebou mohla brát odborného poradce, což byl zástupce pacientské organizace. Postupně se nám podařilo prolomit odmítavé bariéry a otevírali jsme dveře pacientům víc a víc. Na našich konferencích se setkávali lékaři i pacienti a začali tvořit partnerství a rozvíjet dialog. Problém byl, že Pacientská rada ministra v průběhu času fungovala i nefungovala. Někteří ministři nechtěli slyšet od pacientů nic a někteří třeba měli snahu, ale nemohli nic změnit, pokud to byla úřednická vláda. Pro mě bylo důležité založení Pacientské rady VZP, kde můžou zástupci pacientských organizací přímo jednat s pojišťovnami o problémech týkajících se jejich diagnózy.

Do jaké míry jsou pacientské organizace vlastně nezávislé, pokud to vůbec jde?

Myslíte tím na výrobcích? Kdo by měl finančně podporovat pacientské organizace, když ne firmy? Jsou to klienti jejich průmyslu, propagují jejich léky a pomůcky, protože je chtějí, hlídají, co přichází na trh a účastní se klinických zkoušení, tak proč by jim firmy neměly přispět? Ale neznamená to, aby se organizace zakládaly účelově na propagaci a vysokou úhradu produktu jednoho výrobce. Já jsem nikdy neviděla nic špatného na jejich spolupráci. Byznys není charita, ale momentálně je otázka, jak dlouho je možná udržitelnost úhrad stoupajících cen. Dělat nátlaky přes média na politiky, bez ohledu na důkaz efektivity a možnosti nechat stát vyjednávat o úhradě ještě před registrací, taky není správná cesta. Organizace pak pracuje pro marketing firmy. Pacient, který věří, že má na dosah ruky lék, který mu může zachránit život, je samozřejmě mnohem víc motivovaný než zaměstnanec firmy.

Co říkáte na české zdravotnictví obecně?

České zdravotnictví je na maximálně vysoké úrovni. Ministr zdravotnictví Válek teď navíc plánuje sledování cesty pacienta, což v Americe funguje dlouhodobě. Jedná se o dohled nad pacientem, který bude mít na starost vytrénovaný zdravotnický pracovník. Ten bude pacientovi pomáhat zajistit průběh vyšetření a péče.

Na druhou stranu, v Americe máte zdravotnictví pro bohaté a chudé. Systém tam funguje úplně jinak. Když máte hodně peněz, praktický lékař k vám přijde až domů nebo vás navštěvuje a dohlíží na péči v nemocnici. Podle amerického předsedy senátního výboru Bernieho Sanderse má 80 procent lidí v USA velmi nízké nebo vůbec žádné zdravotní pojištění. Socialismus v Československu zapříčinil, že si lidé zvykli na veškerou péči s nulovou spoluúčastí. Řada lidí neví a ani se nezajímá o to, kolik jejich péče vlastně stojí. Odborní lékaři v Česku si stěžují na to, že stráví spoustu času opakovaným vysvětlováním diagnózy pacientům. S tím jim částečně pomáhají pacientské organizace, kde se pacient může řadu věcí dozvědět a učí se žít se svojí diagnózou. Jsme v situaci, že za posledních 10 až 15 let se objevily nové léky, které jsou velice nákladné a pacienti i lékaři je chtějí. Otázkou je, jak to všechno ufinancovat?

Jak se k pacientským organizacím stavěla ministerstva zdravotnictví v průběhu let?

Někteří ministři byli velice vstřícní a společně s náměstky chodili na „otevřené dveře“ Koalice, které jsme pořádali. Někteří naopak neměli zájem jednat s pacienty ani pacientskými organizacemi, nebo Pacientskou radou, protože by to následně vyžadovalo řešení, které nechtěli.

Kdo ze současných politiků dokáže podle vás naše zdravotnictví efektivně táhnout nahoru?

Resort zdravotnictví neřídí jen ministr. Navíc se střídali tak rychle, že někteří ani neměli čas něco udělat. Někdy mám dojem, že politické strany nezajímají pacienti a zdravotnictví, ale ideologie a ego některých jejich lídrů. Za všechna léta, kdy zdravotnictví sleduji, se událo mnoho změn. Neviděla jsem například důvod, proč se mělo devět let diskutovat a čekat na schválení elektronického receptu. Lékaři dokonce vyhrožovali, že odejdou do důchodu. A najednou to funguje. Stejně tak je zapotřebí, aby české zdravotnictví bylo elektronické a efektivně využívalo nové technologie. Myslím, že je tady hodně schopných potenciálních ministrů, ale budou potřebovat politickou podporu nejen jedné strany nebo klubu.

Když byste měla porovnat českého pacienta s tím americkým, jaký by byl výsledek?

Český pacient si ještě stále neuvědomuje, co všechno dostává, protože nemá možnost srovnání. Americký pacient si uvědomuje, že jeho péče stojí hodně peněz, tedy se snaží o to, aby netrvala moc dlouho a stará se o své zdraví. Když jsem přišla do Čech, zdejší pacienti měli skutečně pocit, že stát je odpovědný za jejich zdraví a nespolupracovali s lékaři. Rozdíl je u pacientů z pacientské organizace, kteří vědí o svých diagnózách a spolupracovat chtějí. Americký pacient si většinou hledá na internetu, kde se jeho diagnóza léčí, jestli mu to jeho pojišťovna hradí a kolik ho to bude stát. Přístup ke zdraví je tedy úplně jiný.

Nemyslíte si, že dnešní mladá generace vnímá větší odpovědnost za své zdraví a je ochotna si připlácet za lepší péči?

Odpovědnost za vlastní zdraví tady stále není tak velká, jak by měla být. Šokovalo mě, když jsem například viděla pacienta, který byl po transplantaci jater a prohlásil, že nemíní přestat pít alkohol.

Já jsem zastánce toho, že pokud má někdo peníze a chce si připlácet za komfort v jednolůžkovém pokoji, lepší stravu a podobně, tak ať je mu to umožněno, pokud to není na úkor veřejných peněz a přinese to úsporu v nemocnicích. Zatím se to v Česku ale moc neděje. Český pacient hledá výhody přes známosti. Jinými slovy je ochoten platit protekci, což je špatně.

Co vám budování pacientské organizace v životě dalo a co naopak vzalo?

Nenapadá mě nic, co by mi budování Koalice pro zdraví vzalo, ale dalo mi to opravdu hodně. Potkala jsem spoustu obdivuhodných lidí. Lidí, kteří vedli pacientské organizace a které obdivuji za to, co všechno dělají, a přitom bojují se svou diagnózou. Mám možnost pracovat také s fantastickými lékaři, a ne jenom lékaři, ale dalšími lidmi z resortu, kteří mi velice pomáhali – a nemuseli – upřímně si jich vážím a jsem jim nesmírně vděčná.

Slíbila jsem, že Koalici pro zdraví povedu dva roky a najednou je z toho dvacet let a stále je tu co dělat. Pacientským organizacím jsme pomohli se zviditelnit a vstupovat do rozhodovacího procesu, a to už nejde vzít zpět.

Zdroj →

Mitochondrie jako mutageny: Životodárné organely mění DNA v našem mozku

insmart.cz

Nejnovější vědecké poznatky poukazují na fakt, že mitochondrie v mozkových buňkách postupně začleňují svou vlastní DNA do našich chromozomů, a vyvolávají tak v mozku mutace, které jej mohou vážně poškodit.

Řada z nás si z hodin biologie jistě pamatuje informaci o tom, že mitochondrie jsou energetickým centrem buňky. Tyto organely jsou jednou z nejdůležitějších součástí většiny eukaryotických buněk, a díky schopnosti využít kyslík k dýchání se staly základem veškerého pokročilého života na Zemi. Dávno předtím, než se této klíčové role ujaly, však mitochondrie vystupovaly jako bakterie, a smyslem jejich existence tak bylo infikovat hostitele a množit se v jeho nic netušícím těle.

Continue Reading →

Češi vytvořili nejlepší počítačovou hru, zahrajete si ji ale až příští rok

insmart.cz

České studio Warhorse Studios způsobilo na letošním veletrhu Gamescom v německém Kolíně nad Rýnem senzaci. Chystaná hra Kingdom Come: Deliverance 2 získala prestižní ocenění za nejlepší PC hru celého veletrhu, čímž porazila mnohem větší a známější konkurenty.

Kingdom Come: Deliverance 2 je pokračováním úspěšného prvního dílu z roku 2018. Hra je zasazena do realisticky zpracovaného prostředí střední Evropy 15. století. Hráči se opět vžijí do role Jindřicha, syna kováře, který se snaží pomstít smrt svých rodičů uprostřed zuřící občanské války. Oproti prvnímu dílu nabídne sequel dvojnásobně velký herní svět zahrnující ikonická místa jako hrad Trosky či hornické město Kutná Hora.

Continue Reading →

Dlouhý covid má významné zdravotní a ekonomické dopady. Může jít až o miliardové částky

vtm.zive.cz

Dlouhý covid (anglicky „long covid“), označovaný také jako postakutní následky covidu-19, je stav, kdy lidé po prodělání akutní fáze onemocnění nadále pociťují příznaky, které mohou trvat týdny, měsíce, nebo dokonce i déle. T

Tyto příznaky mohou zahrnovat únavu, dušnost, bolesti hlavy, poruchy paměti, bolesti svalů a kloubů, a další problémy. Celkem bylo k dlouhému covidu přiřazeno více než 200 různých symptomů.

Podle odhadů Světové zdravotnické organizace (WHO) trpí dlouhým covidem 10 až 20 % lidí, kteří prodělali toto onemocnění. To má v konečném důsledku citelné dopady na ekonomiky jednotlivých zemí, zahrnující ztrátu produktivity způsobenou dlouhodobou nemocností pracovníků, zvýšené náklady na zdravotní péči a další související výdaje.

Skupina australských vědců pod vedením Valentiny Costantino publikovala 18. srpna ve vědeckém časopise Medical Journal of Australia výsledky výzkumu, v jehož rámci se zabývali vlivem dlouhého covidu na australskou ekonomiku a zdravotní péči.

Co je dlouhý covid?

Continue Reading →

Václav Dvořák: Botanická zahrada je mostem mezi univerzitou a veřejností

vedavyzkum.cz

Botanická zahrada Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci se po roční přestávce na jaře znovu otevřela veřejnosti s novou budovou pro přednášky a výstavy. Jakou roli má univerzitní botanická zahrada v 21. století a jak přispívá ke vzdělávání a výzkumu na univerzitě?

Jaká je historie místní univerzitní zahrady?

Zahrada byla na tomto místě založená již v roce 1901, zhruba do roku 1956 se jednalo o městskou botanickou zahradu. Původně byla založena z občanské iniciativy, místní inteligence toužila obnovit původní botanickou zahradu, která byla u Cyrilometodějské fakulty a v 70. letech 19. století zanikla. Spolek od roku 1898 hledal vhodné pozemky, které jim město následně uvolnilo v tomto prostoru, takže během tří let, co vznikl spolek, vybrali jeho členové peníze na odkup pozemků a založení botanické zahrady.

Nejvíce prosperující období zahrady bylo mezi světovými válkami, kdy měl spolek několik set členů a žil z členských příspěvků, takže si na sebe zahrada dokázala vydělat. Kvůli odsunu Němců po druhé světové válce přišel spolek o zhruba polovinu svých členů a zahrada začala chátrat, město nevědělo, co s ní. Jako taková popelka byla přiřazena Univerzitě Palackého. V padesátých letech, když vznikla katedra botaniky, stala se zahrada její součástí. Od roku 2015 spadáme přímo pod děkanát Přírodovědecké fakulty UP.

Pro veřejnost je zahrada otevřená od roku 2010. Do té doby sloužila především pro studijní účely. Přesto ji dodnes drtivá většina Olomoučanů nezná.

Continue Reading →

TC Praha v srpnu: Výzvy, pozvánky na akce i nový podcast

vedavyzkum.cz

Národní informační centrum pro Evropský výzkum (NICER) Technologického centra Praha připravilo nové číslo měsíčního přehledu novinek z oblasti rámcových programů EU – H2020 a Horizont Evropa. Nechte se pozvat na plánované akce včetně setkání MSCA fellows s nobelisty v roce 2025 v Lindau, nebo si poslechněte nový podcast s rektorkou Univerzity Karlovy Milenou Králíčkovou.

Continue Reading →

V září a říjnu se uskuteční hned čtyři evropské konference a akce, při nichž se zároveň konají partnerské burzy k navazování kontaktů pro projekty připravované do výzev Horizontu Evropa. Technologické centrum Praha poskytuje účastníkům tzv. cestovní grant ve výši až 1000 eur na pokrytí výdajů na letenku a ubytování.

Akce jsou zpravidla dvoudenní a budou se jich účastnit desítky mezinárodních organizací se zájmem o spolupráci na projektech z nejrůznějších oblastí.

Technologické centrum Praha poskytuje účastníkům tzv. cestovní grant ve výši až 1000 eur na pokrytí výdajů na letenku a ubytování. Využijte této příležitosti a vycestujte. Potřebujete-li se předem poradit, obraťte se na naše národní kontakty. Grant je zprostředkován projektem NCP_WIDERA.NET.

Nadcházející akce jsou cíleny na oblasti technologie vody (Leeuwarden), výrobu (Schaerbeek), dopravu (Košice) a udržitelnou ekonomiku (Varšava).

Jejich přehled a webové stránky k registraci uvádíme níže a rovněž v přehledu burz, kam nové akce pravidelně doplňujeme.

23.–26. září – European Water Technology Week 2024; fyzicky v Leeuwarden (NL)

24.–25. září – European Manufacturing Conference 2024; fyzicky v Schaerbeek (BE)

24.–25. září – The Future of Mobility; fyzicky v Košicích (SK)

23.–24. října – Sustainable Economy in Horizon Europe International INSE 2024; fyzicky ve Varšavě

Zdroj: Technologické centrum Praha

Redhead Day: V nizozemském Tilburgu se konalo každoroční setkání zrzků a zrzek 100+1 zahraniční zajímavost

Nizozemský Tilburg hostil již 16. ročník setkání zrzků a zrzek. Celosvětově největší festival ryšavců přitom založil blonďák.

International Redhead Day nebo také Roodharigendag, je každoroční setkání zrzků, které se pravidelně koná v Nizozemsku – po Bredě, která hostila prvních dvanáct ročníků, přebral v roce 2019 štafetu Tilburg. Počátky festivalu se pojí s poměrně úsměvnou historkou – v roce 2005 sháněl nizozemský malíř Bart Rouwenhorst patnáct zrzavých lidí jako modely pro svůj obraz. Sešlo se jich tehdy asi 150 a setkání tak dalo vzniknout této veselé každoroční tradici. Pikantní na celé věci je, že celosvětově největší festival zrzků a zrzek založil blonďák Rouwenhorst.

Ryšavci všech zemí

Počet ryšavců, kteří na festival jezdí, každoročně roste. V roce 2013 si setkání vysloužilo zápis do Guinnessovy knihy rekordů, když na závěrečné společné fotografii pózovalo 1 672 zrzavých mužů a žen. Společného focení se ale zdaleka neúčastní všichni – podle letošních odhadů na třídenní festival dorazilo okolo 10 tisíc lidí. Když uvážíme, že v celosvětové populaci jsou zrzci zastoupeni pouze 1 až 2 %, jde o poměrně působivé číslo.

Nizozemsko přitom ani zdaleka nepatří mezi ryšavé velmoci – zrzci zde podle odhadů tvoří jen zhruba 2 % populace. Primát v tomto směru drží Skotsko, kde podle odhadů žije okolo 13 % zrzků, v sousedním Irsku je to okolo 10 %. V absolutních číslech je nejvíce zrzků ve Spojených státech, kde podle odhadů žije až 18 milionů ryšavců. To je téměř čtyřikrát více než počet obyvatel Skotska (5,5 milionu) nebo Irska (5,2 milionu).

Geneticky jsou zrzavé vlasy výsledkem dvou recesivních genů nacházejících se na chromozomu 16. Když jsou oba tyto recesivní geny exprimovány, modifikují protein MC1R, který pomáhá kódovat pigmentaci kůže a vlasů v těle. Výsledkem této modifikace jsou nejen zrzavé vlasy, ale také další vlastnosti typické pro zrzky – světlá kůže, větší množství pih, zvýšená citlivost na UV záření a v některých případech také zvýšená tolerance bolesti.

Continue Reading →

Nový najrýchlejší mikroskop na svete zachytáva elektróny s presnosťou na attosekundu

VEDA NA DOSAH

Transmisný elektrónový mikroskop zachytáva elektrón s takou precíznosťou, že odborníci vidia elektróny v pohybe.

Subatomárny svet je ťažké predstaviť si nielen preto, že je neuveriteľne malý, ale aj preto, že je superrýchly. Fyzici z Arizonskej univerzity teraz vyvinuli najrýchlejší elektrónový mikroskop na svete, ktorý dokáže zachytiť udalosti trvajúce iba jednu kvintilióntinu sekundy – jednu attosekundu.

Nepredstaviteľná attosekunda

Našim ľudským zmyslom sa extrémne rýchle pohyby javia rozmazané a extrémne krátke deje sa zas nedajú pozorovať. Na zachytenie alebo zobrazenie týchto okamihov musíme používať rôzne technológie.

Transmisné elektrónové mikroskopy dokážu zachytiť udalosti v rozsahu attosekúnd, a zobraziť tak pohybujúce sa elektróny. Attosekunda je jedna kvintilióntina sekundy, vďaka čomu sa milisekunda (tisícina sekundy) javí ako večnosť.

Attosekunda je taká krátka, že ich počet za jednu sekundu je približne rovnaký ako počet sekúnd, ktoré uplynuli od vzniku vesmíru pred 13,8 miliardy rokov. Elektróny sa pohybujú rýchlosťou približne 2200 kilometrov za sekundu, vďaka čomu sú schopné obehnúť Zem len za 18,4 sekundy.

V roku 2017 sa vedcom z Zürichu podarilo skrátiť generovaný pulz až na 43 attosekúnd, odborná komunita sa v tom čase zhodla a označila úspech za najkratšiu kontrolovanú udalosť, akú kedy ľudstvo vytvorilo. V súčasnosti sa tímu z Arizonskej univerzity podarilo tento čas prekonať a posunuli ho na mrazivú jednu attosekundu.

Continue Reading →

Meta blokuje íránské hackery na WhatsAppu

cdr.cz

Meta, technologický lídr za platformami jako Facebook a WhatsApp, nedávno zablokovala několik účtů právě na WhatsAppu, které byly propojeny s íránskou hackerskou skupinou APT42. Tato skupina se zaměřovala na vysoce postavené politické a diplomatické osobnosti v souvislosti s nadcházejícími prezidentskými volbami v USA.

Meta ve své zprávě uvedla, že tyto účty se pokusily zaměřit na jednotlivce nejen v USA, ale i v Izraeli, Palestině, Íránu a Spojeném království. Mezi cíli byli i politicky a diplomaticky významní úředníci, včetně osob spojených s oběma hlavními kandidáty na amerického prezidenta. Toto je obzvláště znepokojivé vzhledem k tomu, že volby v USA jsou pravidelně terčem kybernetických útoků zahraničních aktérů, kteří se snaží ovlivnit jejich výsledek nebo destabilizovat politické prostředí.

Jak hackeři operovali

Hackeři z APT42 údajně předstírali, že jsou zástupci technické podpory od renomovaných společností jako AOL, Google, Yahoo a Microsoft. Meta nezveřejnila podrobnosti o tom, jak se hackeři pokusili kompromitovat účty svých cílů, ale je zřejmé, že se snažili získat přístup k citlivým informacím prostřednictvím těchto podvodných identit. Je však důležité zdůraznit, že některé z těchto pokusů byly neúspěšné díky tomu, že oběti podezřelou aktivitu nahlásily, což vedlo k zahájení vyšetřování.

Meta uvedla, že neexistuje žádný důkaz o tom, že by účty cílů byly úspěšně kompromitovány. Přesto však považovala za nutné tuto zákeřnou činnost nahlásit orgánům činným v trestním řízení a sdílet informace s oběma prezidentskými kampaněmi.

Google také varuje před APT42

Kromě kroků podniknutých společností Meta, také Google nedávno vydal zprávu, která podrobně popisuje aktivity APT42 v posledních letech. Podle této zprávy se íránská skupina zaměřila na vysoce profilované uživatele v Izraeli a USA, včetně pokusů o kompromitaci účtů osob spojených s prezidentem Bidenem, viceprezidentkou Harrisovou a bývalým prezidentem Trumpem. Zatímco většina těchto pokusů byla neúspěšná, skupina dokázala úspěšně infiltrovat účet Rogera Stonea, blízkého politického důvěrníka Donalda Trumpa. Stone se stal obětí phishingového útoku, který mu způsobil kompromitaci jeho e-mailového účtu, což umožnilo hackerům rozesílat phishingové e-maily jeho kontaktům.

Kybernetické hrozby jako trvalá výzva

Tento případ opět ukazuje na stále přítomné hrozby, kterým čelí nejen technologické společnosti, ale i politické instituce po celém světě. Hackerské skupiny, často podporované státy, neustále hledají nové způsoby, jak využít slabiny v zabezpečení komunikačních platforem. Zatímco Meta a Google úspěšně zabránily některým z těchto útoků, skutečnost, že jsou takové pokusy stále časté, je jasným varováním pro všechny zúčastněné strany.

Je tedy klíčové, aby jednotlivci i organizace zůstávali obezřetní a pravidelně aktualizovali své bezpečnostní postupy. Spolupráce mezi technologickými společnostmi, vládními institucemi a veřejností je nezbytná pro úspěšné čelení těmto sofistikovaným hrozbám. Meta a Google zde poskytly důležitý příklad toho, jak mohou být kybernetické hrozby identifikovány a neutralizovány, avšak boj proti těmto hrozbám musí pokračovat na všech frontách.

Continue Reading →

Eiffelův ocelový div světa: Kdo je skutečným autorem návrhu pařížské dominanty?

100+1 zahraniční zajímavost

Sotva si lze představit Paříž bez Eiffelovky a sotva najdeme mocnější americký symbol, než je socha Svobody. Tyhle dva národní monumenty mají mnoho společného – jejich konstrukce se zrodila ve firmě Gustava Eiffela. Kdo ale byl skutečným autorem návrhu pařížské dominanty?

Maurice Koechlin byl inženýr, vedoucí projekční kanceláře v Eiffelově stavební společnosti, zaměřené na železné konstrukce. V době, kdy oba monumenty vznikly, v osmdesátých letech 19. století, byl už Gustave Eiffel (1832 až 1923) vyhlášeným stavitelem nejen ve Francii, ale i za jejími hranicemi. Proslul především jako odborník na železniční mosty. Všichni inženýři tehdy obdivovali jeho lehký obloukový most přes řeku Douro v Portugalsku (1877) nebo jeho elegantní obdobu u jihofrancouzského Garabit (1884). Proto se právě na Eiffela obrátil sochař Auguste Bartholdi, aby mu pomohl se sochou Svobody (1886), která měla být darem Francie Americe ke stému výročí vyhlášení nezávislosti. Zdá se, že v tomto případě Koechlin jen propočítal a rozkreslil Eiffelův návrh kovové konstrukce uvnitř Bartholdiho obří skulptury, ale s věží to bylo jinak.

Koechlinův návrh

V roce 1889 Francie slavila sté výročí Velké francouzské revoluce a pořádala u té příležitosti Světovou výstavu. Přípravy se rozběhly už v první polovině osmdesátých let. Hledal se prostor, kam velkolepou akci umístit, a začalo se uvažovat, čím obecenstvo ohromit. Také Émile Nouguier a Maurice Koechlin, dva Eiffelovi inženýři, přemýšleli, co by výstavě mohlo dodat atraktivitu, a napadla je vysoká věž. Nebyli první. Takovou myšlenkou se opakovaně a z různých důvodů neúspěšně zabývali stavitelé v Evropě i ve Spojených státech, poprvé Angličan Trevithick v roce 1833. Více než měsíc piloval Koechlin představu výpočty a nákresy a 6. června 1884 zhotovil návrh „velkého pylonu tvořeného čtyřmi mřížovými nosníky u paty odchýlenými a ve vrcholu se sbíhajícími, spojenými v pravidelných intervalech kovovými břevny“. Tento návrh třísetmetrové věže byl neznámý až do roku 1939, kdy Koechlin k výročí výstavy sepsal Resumé historique de l'origine de la Tour Eiffel (Historické resumé o vzniku Eiffelovy věže).

Koechlin a Nouguier předložili návrh Eiffelovi, který jim však oznámil, že nemá v úmyslu se v té věci angažovat. Svolil ale, aby ve studii pokračovali, a tak se inženýři věnovali práci na detailech, k níž přizvali architekta Stephena Sauvestra. Ten přidal do prvního patra dekorativní oblouk, do druhého pavilon a nahoru kupoli. V této podobě se návrh objevil na výstavě dekorativních umění na podzim 1884. Mezitím si inženýři dali návrh patentovat.

Eiffelovi se ale věc rozležela v hlavě. Zřejmě si uvědomil, že být tvůrcem nejvyšší stavby na světě s vlající francouzskou vlajkou na vrcholu je otázka velké prestiže. Své rozhodnutí tedy zrevidoval a v prosinci od inženýrů patent koupil. Když pak v březnu 1885 návrh oficiálně prezentoval, uváděl jej jako projekt Gustava Eiffela vytvořený Mauricem Koechlinem a Émilem Nouguierem, inženýry firmy Eiffel, a architektem Stephenem Sauvestrem.

Continue Reading →

Sekvoje a sekvojovce: Prastaré mrakodrapy rostlinného světa

100+1 zahraniční zajímavost

Mezi nejzajímavější rostliny současnosti nepochybně patří obří sekvoje a sekvojovce, které jsou mezi stromy velikostními rekordmany. Hned dva zástupci podčeledi Sequoioideae svojí výškou i objemem výrazně překonávají téměř všechny ostatní dřeviny.

Nejvyšším stromem světa je zřejmě sekvoj vždyzelená (Sequoia sempervirens), jež patří do čeledi cypřišovitých (Cupressaceae). Tento dlouhověký strom s úzce kuželovitou korunou se dožívá věku kolem 1 200 až 2 200 let a jak název napovídá, má stále zelené listy. Sekvoj sice není největší strom z hlediska objemu a hmotnosti, ale svého příbuzného z rodu sekvojovců překonává maximální výškou. Existují neověřené záznamy o stromech, jež přesahovaly výšku 140 metrů, tato tvrzení však nelze plně doložit.

Stromy, které vyčnívají

Nejvyšším stromem, jehož výška byla podrobně ověřena, je jedinec nazvaný „Hyperion“. Tento strom ční 115,6 metru vysoko a roste v odlehlé části slavné rezervace Redwood National Park. Byl objeven v létě roku 2006 a následně prohlášen za nejvyšší žijící organismus. V dosažení výšky 380 stop (115,8 metru) stromu zabránilo pouze poškození jeho vršku datlovitými ptáky. Stáří Hyperionu činí podle odhadů asi 700 až 800 let a celý strom obsahuje zhruba 502 m³ dřeva.

Mezi zástupci svého druhu však není jediným gigantem – výzkum ukázal, že existuje nejméně dalších 41 exemplářů sekvoje, které přesahují výšku 110 metrů a celé stovky stromů s výškou nad 100 metrů. Odhaduje se, že maximální teoretická výška těchto stromů nepřesahuje rozmezí 122–130 metrů, a to z důvodu gravitace a potenciálu vodního vzlínání v dřevních svazcích sekvojí. Australské blahovičníky a snad i douglasky však mohly být ještě vyšší, a to až do období velké komerční těžby v 19. a 20. století, kdy někteří jedinci údajně dosahovali výšky přes 120 metrů.

Průměr kmene sekvoje může ve výšce lidské hrudi dosahovat až osmi metrů (v případě objemově největšího jedince zvaného „Lost Monarch“), obvykle je to však podstatně méně.

Albínští sekvojoví parazité

Až do poloviny 19. století, kdy byla zahájena komerční těžba a odlesňování, se sekvoje přirozeně vyskytovaly na rozloze 2,1 milionu akrů, a to zejména podél kalifornského pobřeží. Dřevo těchto stromů velmi dobře odolává hnilobě, a proto bylo velmi často využíváno na výrobu železničních pražců po celé Kalifornii. Později tento materiál sloužil například pro výrobu nábytku, a jeho spotřeba tak rostla. V roce 1890 byl proto na západních svazích Sierra Nevady vyhlášen národní park Sequoia, kde se nachází významná část existujících porostů tohoto stromu.

V současnosti rostou sekvoje přirozeně pouze v západní části severoamerického kontinentu – ve státech Oregon a Kalifornie. Vyskytují se v pásu o délce 750 kilometrů a šířce 8–75 kilometrů, přičemž ti největší a nejtěžší jedinci se uchytili v hlubokých údolích a stržích, kde se dlouhodobě drží mlžný opar a vlhkost. Blízko oceánu však mnoho těchto stromů neroste, protože jim nevyhovují solné částice v ovzduší a písčitý podklad. Sekvoje jsou dlouhodobě vysazovány v mnoha dalších oblastech světa, například na Novém Zélandu, v Evropě, Na Havaji nebo v Mexiku.

Slovo redwood („červené dřevo“), které se pro sekvoje v USA často používá, pochází nikoliv překvapivě od barvy kůry stromu, a to zejména jeho mladých výhonků. Zajímavé je, že byla zjištěna existence přibližně padesáti „albínů“ mezi sekvojemi. Tyto stromy o maximální výšce asi 20 metrů nemají zelené barvivo chlorofyl a přežívají proto pouze jako parazité ostatních, kterým se napojují na kořenový systém. Podobné případy jsou sice sporadicky známé také u jiných druhů jehličnanů, prakticky nikdy se však takoví jedinci nedožívají plné dospělosti.

Nejtěžší mezi velikány

Hmotnost „Generála Shermana“ je dnes odhadována na neuvěřitelných 2 145 tun, jde tedy o vůbec nejmohutnější známý jednotlivý organismus současné přírody. Podobných rozměrů však dosahuje také jedinec zvaný “Generál Grant“, jehož objem je odhadován na 1 320 m³. (Historicky byla ovšem ještě větší sekvoj vždyzelená, pojmenovaná „Lindsey Creek Tree“. Když strom v roce 1905 vyvrátila bouře, jeho hmotnost činila neuvěřitelných 3 300 tun a objem přesahoval 2 550 m³.)

Sekvojovce však drží i jiné rekordy. Jejich kůra může být mnohem silnější než u sekvojí a přesáhnout tloušťku 90 centimetrů! Obvod kmene činí u jednoho výjimečného jedince zvaného „Waterfall Tree“ celých 47 metrů. Nejširší zaznamenaná větev měří u báze ohromujících 3,9 metru na šířku. Sekvojovce se také dožívají vyššího věku než sekvoje – stáří některých se odhaduje až na 3 500 let. Přesto nejde o nejstarší známé stromy, těmi jsou totiž borovice osinaté, dožívající se ještě o celých 13 století vyššího věku. Jednotlivým nejstarším stromem pak je před dvěma lety ve Švédsku objevený smrk, jehož kmen je starý 600 let, ale kořenový systém má prý bezmála 10 000 roků.

Stromy, kterým se nechtělo věřit

Sekvojovec byl botaniky popsán až poměrně pozdě, neboť první pozorování se datuje k roku 1833. Stromy však byly již dlouho předtím známé indiánským kmenům, sídlícím v místech jejich výskytu, tedy v západní části pohoří Sierra Nevada. Indiáni si obřích stromů vážili a jejich často vykotlané dutiny využívali jako úkryty před nepřízní počasí. V roce 1841 zřejmě jako první běloch narazil na porost mamutích stromů cestovatel John Bidwell a poslal o něm zprávu na „civilizovanější“ východ. Jeho tvrzení ale zprvu nikdo nechtěl věřit a trvalo dalších několik let, než se cestovatelovo vyprávění o ohromných jehličnanech plně potvrdilo.

Od druhé poloviny 19. století již byla semena a šištice stromu ve velkém šířena a vyvážena na východ Spojených států i do Evropy, kde postupně vznikla celá řada kultivarů a variet. V Čechách dnes rostou pozoruhodní jedinci například v Ratměřicích na Benešovsku nebo v Kravsku na Znojemsku, nikde však ani zdaleka nedosahují rozměrů srovnatelných se severoamerickými giganty. Na své poměry zde ostatně nerostou ještě příliš dlouho, ve druhém případě jde o „pouhých“ zhruba 220 let.

Požáry pro další pokolení

Ve volné přírodě se dnes sekvojovce vyskytují pouze ve vyšších nadmořských výškách západní části pohoří Sierra Nevada. Rostou od 1 400 do 2 100 metrů nad mořem, a to na území o celkové rozloze pouhých 144 km². Mnohé z nich je možné spatřit na území chráněných přírodních rezervací. Vyhovuje jim klima typické suchými léty a zimami s množstvím sněhu. V současnosti prochází většina porostů sekvojovců postupným řídnutím vegetace, což je trend známý již od počátků evropské kolonizace kontinentu.

Pro úspěšné rozmnožení potřebují tyto stromy periodicky se opakující požáry, které odstraní nižší vegetaci, bránící v růstu malým semenáčkům. Samotným sekvojovcům požáry málokdy ublíží, protože je chrání velmi silná kůra. Aby bylo jejich rozmnožení co nejsnazší, zakládají správci parků pravidelně již od roku 1970 kontrolované požáry. Také přirozené požáry jsou většinou vítané, přestože ne vždy se tolerance k nim vyplatí. Například v roce 2003 byl takovým požárem výrazně poničen kmen obřího stromu „Washington Tree“, který se pak následkem poškození o dva roky později během sněhové vánice rozlomil v půli. Stromy jsou odolné vůči mrazu, a to až do teploty -31 °C, podmínkou je však udržení nezamrzlé půdy kolem jejich kořenů.

Sekvojovce i sekvoje jsou nesmírně pozoruhodné stromy, které v člověku vzbuzují úctu zejména svým neuvěřitelným stářím a impozantními rozměry. Byly tady již v dávném období druhohor a někteří žijící jedinci možná dosahují věku egyptských pyramid. Nezbývá než doufat, že se z jejich krásy a vznešenosti budou moci těšit také další lidská pokolení.

Borka, tedy kůra stromu, je tlustá kolem třiceti centimetrů, což činí strom odolným vůči požárům, a má sytě červenohnědou barvu. Stejně jako někteří jeho příbuzní produkuje i tento strom třísloviny jako chemickou ochranu před dřevokazným hmyzem. Kořeny sekvojí jsou poměrně mělce uložené, s dlouhými široce se rozvětvujícími bočními výběžky.

Šištice sekvojovců jsou dlouhé od 4 do 7 centimetrů a zrají po velmi dlouhou dobu 18–20 měsíců. Běžně však zůstávají zelené a uzavřené až po dobu dvaceti let. Velký strom může mít na svých větvích až 11 000 šišek a ročně vyprodukovat mezi 300 a 400 tisíci semeny. Křídlatá semena jsou větrem zanášena až do vzdálenosti 180 metrů od paty kmene mateřského stromu.

Continue Reading →

Vědci popsali vzdáleného bratrance Tyrannosaura rexe z Kyrgyzstánu

100+1 zahraniční zajímavost

Nově popsaný dravý dinosaurus Alpkarakush kyrgyzicus je prvním velkým jurským teropodem, který před 165 miliony let obýval prostor mezi střední Evropou a východní Asií.

V roce 2006 byly ve formaci Balabansaj ve středoasijském Kyrgyzstánu objeveny fosilní pozůstatky dinosaura ze střední jury, který zde žil asi před 165 miliony let. V průběhu dalších 17 let paleontologové postupně odkrývali další části jeho kostry, včetně lebečních kostí, obratlů, kousků hrudi a předních končetin a téměř kompletní pánve a zadní končetiny. Podrobnosti tohoto mnohaletého výzkumu nedávno uveřejnil odborný časopis Zoological Journal of the Linnean Society.

Teropod s výhružným pohledem

Podivně vypadající druh teropodního dinosaura - což z něj dělá vzdáleného příbuzného Tyranosaura rexe, dostal jméno Alpkarakush kyrgyzicus, podle mytologického ptáka z této části světa. Pro Kyrgyzstán je to první teropodní dinosaurus a zároveň jde také o prvního velkého dravého dinosaura z období jury, který byl objeven mezi střední Evropou a východní Asií.

Z nalezených kostí je možné odhadnout, že alpkarakush měřil 7 až 8 metrů a v době jeho smrti mu bylo nejméně 17 let. Kosti kolem očí měl uspořádané tak, že vytvářely mohutné obočí. Badatelé se domnívají, že alpkarakush mohl žít sociálním životem, při němž se mladí jedinci tohoto druhu pohybovali s dospělci, přinejmenším v určité fázi jejich života. Společně s tímto dinosaurem byl na stejném místě objevený ještě další, podstatně menší jedinec, zřejmě mládě.

Německý paleontolog Oliver Rauhut z Bavorské sbírky paleontologie a geologie v Mnichově, který vedl výzkum, si pochvaluje, že s kolegy uzavřeli velkou mezeru v poznání jurských teropodů. Výzkum by podle něj mohl přinést nové poznatky o evoluci a biogeografii těchto predátorů.

Continue Reading →

Tajemství severní hvězdy: Povrch Polárky pokrývají skvrny

100+1 zahraniční zajímavost

Detailní pozorování Polárky odhalilo, že největší a nejjasnější člen této trojhvězdy má povrch pokrytý skvrnami.

Paradoxně ji často znají i ti, kdo se jinak na obloze vůbec neorientují: Polárka nebo také Severka – hvězda, která zdánlivě zůstává stále na místě a ukazuje směrem k severu. Ve skutečnosti tvoří Polárku tři hvězdy – kolem žlutého veleobra Polárky Aa krouží výrazně menší Polárka Ab a dvojici doplňuje Polárka B.

Kromě toho představuje Polárka Aa proměnnou hvězdu z kategorie cefeid, takže v pravidelném intervalu mění jasnost – i když jen nepatrně, zhruba o 5 % a bez přístrojů není tato změna pozorovatelná. Dochází k ní v důsledku mohutných pulzů, které stálicí prostupují z nitra až k povrchu. Opakovaně se tedy nafukuje a smršťuje, což se projeví nejdřív poklesem jasnosti a následně jejím nárůstem. Astronomové používají cefeidy jako takzvané standardní svíčky ke zjišťování vzdáleností objektů v okolním vesmíru.

Severní hvězda pod drobnohledem

Tým astronomů, který vedla Nancy Evansová z amerického výzkumného centra Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics, pozoroval Polárku s využitím optické interferometrické soustavy šesti teleskopů CHARA, která pracuje na hoře Mount Wilson v Kalifornii. Jejich cílem bylo prozkoumat oběžnou dráhu Polárky Ab, bližšího a mnohem méně patrného průvodce hlavní hvězdy Polárka Aa.

Soustava CHARA kombinuje pozorování šestice teleskopů na vrcholu Mount Wilson, díky čemuž funguje jako teleskop s (virtuálním) zrcadlem o průměru 330 metrů. Pozorování zaznamenala speciální kamera MIRC-X, vyrobená odborníky Michiganské a Exeterské univerzity, která je výjimečně schopná při zobrazování detailů na povrchu hvězd.

Jak vyplývá ze studie zveřejněné odborným časopisem Astrophysical Journal, badatelé úspěšně zmapovali oběžnou dráhu Polárky Ab a proměřili změny velikosti pulzujícího veleobra Polárky Aa. Na základě měření vědci odhadli hmotu Polárky Aa na zhruba pět sluncí a její poloměr na 46 sluncí.

Asi největší překvapení na astronomy čekalo, když získali detailní snímky Polárky Aa. Snímky soustavy CHARA ukázaly, že povrch tohoto žlutého veleobra je pokrytý skvrnami. „Snímky CHARA odhalily velké světlé a tmavé skvrny na povrchu Polárky, které se v průběhu času měnily,“ popisuje Gail Schaeferová, ředitelka CHARA Array. Přítomnost skvrn podle ní může souviset se 120denní zaznamenanou změnou radiální rychlosti hvězdy. Podle profesora Johna Monniera z Michiganské univerzity by přesnější povahu zaznamenaných skvrn mohlo odhalit další pozorování, které vědci plánují.

Continue Reading →

Sentinel-2C je uzavřen v krytu

kosmonautix.cz

S tím, jak pokračují přípravy na start družice Sentinel-2C, ke kterému by mělo podle aktuálního plánu dojít 4. září, mohly týmy expertů na evropském kosmodromu ve Francouzské Guyaně naposledy zamávat svému cennému nákladu, který byl vzápětí uzavřen do aerodynamického krytu a schoval se tak pohledům okolí. Po dosažení nízké oběžné dráhy naší Zeměkoule bude Sentinel-2C poskytovat snímky zemského povrchu ve vysokém rozlišení pro široké spektrum aplikací v monitorování zemských pevnin, vodních ploch, ale i atmosféry, což už teď dělají jeho starší sourozenci, evropské družice Sentinel-2A a Sentinel-2B.

Continue Reading →

Návod: zachraňujeme hudební poklady, které se možná jinde nedochovaly

iDNES.cz

Více než padesát let se nevyrábí, na každou stranu se vejde jen pár minut hudby, nebo mluveného slova a největší slávu zažily v době, kdy gramofon nepoháněla elektřina, ale otáčení klikou. Na šelakových deskách jsou však někdy unikátní záznamy, které ve Spotify nenajdete. Vyzkoušeli jsme, jak je lze digitalizovat.

Vyráběly se od počátku dvacátého století, rychlost se standardizovala na 78 otáček za minutu, což vzhledem k šířce drážky a s nejčastějším průměrem desky 25 centimetrů vystačilo na zhruba čtyři a půl minuty záznamu na každé straně. Šelakové desky se vyráběly až do šedesátých let, kdy je vytlačily technicky pokročilejší desky vinylové.

Šelakové desky se přehrávaly na gramofonech na kliku, kde byl přenos a zesílení zvuku čistě mechanický – drážku snímal kovový hrot, který rozechvíval membránu, přičemž vzniklý zvuk zesiloval typický rozměrný trychtýř. Později je přehrávaly i gramofony elektronické, novější (z dnešního pohledu samozřejmě relativně, bavíme se třeba o gramorádiu Tesla Maestro) měly nejen přepínání rychlostí, ale i snímací jehly a tak mohly hrát jak šelaky, tak vinyly.

Continue Reading →

O skutočných chemtrails

Časopis Quark

Rozmýšľam, či si niekedy fanúšik chemtrails počas dlhej jazdy ničotou medzi dvomi vzdialenými mestami sledujúc biele stopy za lietadlom položil otázku: A načo to vlastne sypú sem, však tu nikto nebýva?

Väčšina ľudí býva v mestách, iba približne desatina plochy je zastavaná. Prášiť chemtrails len tak hocikam je veľmi neefektívne. Bežný oblak váži asi tristo ton, obrovský aj tisíce až desaťtisíce. Nosnosť bežného lietadla je približne sto ton. Občas vidím snímky obrazoviek zo skupín, kde sa ľudia pri zatiahnutej oblohe sťažujú, že už zasa práškujú! Priatelia, viete, aké by to bolo drahé?

Nebol by lepší nápad dané látky, nech už majú ľudí oblbovať akokoľvek, pridávať do vody? Hoci aj to je mrhanie. Denná spotreba je približne sto litrov na osobu, z toho vypijeme asi dva. Teda byť manipulátorom svetového rádu, požadoval by som vyššiu efektivitu. Inak ma predsa predbehnú lepší manipulátori. Neexistuje niečo, čo ľudia denne konzumujú vo veľkom a na rozdiel od prášenia do vzduchu či kontaminovania vody mám zaručené, že sa to, čo chcem, dostane tam, kam má? Existuje. A má to ďalší bonus. Kým z lietadla by ste museli sypať na každého (vrátane seba) to isté, tento nástroj vie každému prijímateľovi namiešať vlastný koktail.

Continue Reading →

Rasputin a Alexej

stefajir.cz

Carevič Alexej

Hned ze začátku si nalejme čistého vína, v tomto případě spíše vodky. Text je sice oficiálně věnovaný Rasputinovi, protože je to zajímavá osobnost, ale mnohem více v něm budu mluvit o carevičovi Alexejovi Nikolajevičovi a jeho chorobě. Z hlediska medicíny jde totiž o téma mnohem významnější a s Rasputinem a důvodem jeho smrti poměrně úzce souvisí. Bez Alexeje a jeho choroby by dost možná nebylo Rasputina, tak jak ho dnes známe a na druhou stranu by tehdy bez Rasputina nebyl Alexej. Alespoň carevičova matka si to myslela. Nevěříte? Tak poslouchejte.

Hemofilie

Carevič Alexej trpěl hemofilií B. Špatně se mu srážela krev a při větším poranění mu hrozila smrt vykrvácením. Živému aktivnímu dítěti byla proto od mala vštěpována nadměrná opatrnost a moc příjemné to pro něj jistě nebylo. Kdysi před mnoha lety jsem viděl nějaký film, kde postava Alexeje vystupovala a kde sám o sobě říkal smutnou básničku, kterou si dodnes pamatuji, zněla nějak takto:

Alexeji, Alexeji,

co po tobě všichni chtějí?

Neběhej a neskákej

na všechno si pozor dej.

Jak si můžete přečíst v příslušném textu, je hemofilie B zákeřná vrozená choroba narušující krevní srážlivost. Člověku kvůli genetickému defektu chybí jeden z proteinů koagulační kaskády a to výrazně sníží schopnost krve vytvářet krevní sraženiny. Důsledky jsou poměrně jasné – člověk má tendenci k zevnímu i vnitřnímu krvácení včetně krvácení do mozku, do tělesných dutin a do kloubů. Při úrazech vznikají velké podkožní hematomy a hrozí i výše zmíněné vnitřní krvácení. V dnešní době je stav poměrně dobře léčitelný, ale začátkem 20. století žádná efektivní terapie neexistovala.

Hemofilii označuji jako zákeřnou z důvodu její dědičnosti. V rodokmenech postižených rodů se totiž objevuje zdánlivě nahodile, postihuje pouze muže a některé generace její výskyt vůbec nevykazují. Důvodem je způsob jejího přenosu. Genetický defekt je přítomen a přenášen na chromozomu X. Ženy s nemocnou formou chromozomu X se stávají přenačečkami choroby, ale díky přítomnosti zdravého chromozomu X nemají žádné příznaky nemoci. Pokud ale syn přenašečky dostane nemocný X chromozom, choroba se u něj rozvine. Tento muž totiž nemá žádný druhý zdravý X chromozom Více pochopíte z obrázku níže. Původ Alexejova defektního X chromozomu sahá až k britské královně Viktorii, s níž byla Alexejova matka pokrevně spřízněna.

Continue Reading →

Astronomové odhalili zdroj záhadného signálu z vesmíru z roku 1977. Nevysílali ho mimozemšťané

vtm.zive.cz

Dne 15. srpna 1977 zachytila observatoř Big Ear při Ohio State University mimořádně intenzivní rádiový signál. Tento signál byl natolik zvláštní, že astronom Jerry Ehman, který ho objevil, kolem něj na výtisku udělal červený ovál a vedle napsal slovo „Wow!“ (citoslovce vyjadřující úžas nebo překvapení). Tím dal signálu jeho ikonický název – „Wow! signál“.

Od té doby si vědci lámali hlavy nad tím, odkud mohl signál pocházet. I přes desítky let výzkumu a různých teorií se nedařilo určit jeho zdroj. Nedávno ale tým vědců z Laboratoře pro studium obyvatelnosti planet na Univerzitě v portorickém Arecibu oznámil objev, který by mohl tuto letitou záhadu konečně vysvětlit.

Výsledky nejnovějšího výzkumu naznačují, že „Wow! signál“ mohl být způsoben přirozeným vesmírným jevem, jako je maserový výtrysk, což je druh záření, které vzniká v mezihvězdném prostoru za specifických podmínek. Tato hypotéza může objasnit povahu signálu, ale také otevřít nové možnosti pro výzkum podobných fenoménů v budoucnosti.

Vědci z projektu Arecibo Wow! (AWOW) využili archivní data z bývalé observatoře Arecibo v Portoriku. Objevili nové důkazy, které naznačují, že 47 let starý signál mohl být výsledkem vzácného astronomického jevu, který způsobil, že velmi jasně zazářil masivní mrak vodíku. Článek popisující výsledky bude brzy předložen k recenznímu řízení ve vědeckém časopise, stojí na stránce projektu.

Vedoucí výzkumu Abel Méndez přiznává, že se do studia „Wow! signálu“ ponořil hlouběji teprve letos. „Musím se přiznat, že pro mě a pro mnoho dalších astronomů byl Wow! signál něco jako kuriozita,“ uvedl v rozhovoru. „Takže jsem tomu nikdy nevěnoval velkou pozornost.“

Méndez, který se dlouhodobě věnuje výzkumu obyvatelnosti vesmíru, už řadu let studuje hvězdy a planety, které kolem nich obíhají. V květnu narazil na video vysvětlující záhadu „Wow! signálu“ a okamžitě ho to zaujalo. „Pomyslel jsem si, že by bylo úžasné něco takového najít v našich datech,“ řekl.

„Wow! signál“ přitáhl pozornost kvůli neobvykle úzké šířce pásma a současně značné intenzitě, kterou udržel po dobu 72 sekund. Signál byl zachycen na frekvenci blízké vodíkové linii 1420 MHz, což je frekvence často spojovaná s možnými technologickými signály ve vesmíru.

Právě kombinace úzké šířky pásma a vysoké intenzity vedla k domněnkám a spekulacím, že by se mohlo jednat o umělý signál, možná dokonce o vysílání od mimozemské civilizace. To samozřejmě vyvolalo vlnu spekulací o možném kontaktu s mimozemšťany.

Vědci z projektu AWOW se snažili najít další podobné signály, a proto prozkoumali pozorování na frekvencích od 1 do 10 GHz nasbíraná 305metrovým teleskopem Arecibo v letech 2017 až 2020. V roce 2023 projekt pokračoval pozorováními na frekvenci 8 GHz s využitím 12metrového teleskopu, přičemž se zaměřil na červené trpaslíky, tedy hvězdy s potenciálně obyvatelnými planetami.

Continue Reading →

Zde jsou všechny důvody, proč byste si měli vychutnat svůj šálek kávy

sciencereveal.cz

Konzumace přílišného množství kofeinu rozhodně neprospěje Vašemu zdraví. Zvláště pokud trpíte cévními a srdečními chorobami. Navíc je stále třeba mít na mysli, že dávka dělá jed. Nicméně, pokud tyto obtíže nemáte, pak si nemusíte zoufat. Řada výzkumů přichází i s benefity, které pití kávy může přinášet.

Co to v kávě pijeme?

Mírný příjem kofeinu, ať už formou kávy, nebo čaje může být prospěšný dokonce i na fungování oběhové soustavy. Šálek kávy denně prospívá vašemu mozku i pomáhá předcházet duševním chorobám.

Běžný 200ml šálek kávy v sobě obsahuje menší množství vitamínů B: riboflavinu (B2), thiaminu (B1), niacinu (B3) a kyseliny pantothenové (B5). Mimoto v sobě obsahuje minerály jako draslík, mangan a hořčík. Zejména v západním světě pak z kávy většina lidí získá více antioxidantů než z ovoce a zeleniny.

Hlavní látkou, pro kterou kávu převážně pijeme (kromě chuti), je kofein. To je látka, která blokuje naše receptory pro adenosin – ten pokud se naváže, tak vnímáme únavu. Pokud je kofein vyblokuje, pak se receptory neaktivují a my se cítíme více bdělí a naopak se zrychlí nervové signály. To zlepší naši reakční dobu a další kognitivní funkce.

Prevence proti chronickým onemocněním

Konzumace střídmého množství kávy je spojena se sníženým rizikem vzniku srdečních chorob a mrtvice. Mírnou konzumací je míněno 1 až 2 šálky denně. Toto množství je také spojováno s nižším rizikem úmrtí souvisejícího s kardiovaskulárním onemocněním.

Dle dalšího výzkumu se ukazuje, že káva může zvýšit schopnost těla zpracovávat glukózu a snížit tak riziko vzniku diabetu 2. typu. Systematický přezkum zjistil, že konzumace kávy je spojena s až o 18 % nižším rizikem rozvoje rakoviny (jater, tlustého střeva, konečníku a dělohy). Mimo to zmírňuje rozvoj cirhózy jater.

O Parkinsonově a Alzheimerově chorobě na Science Reveal píšeme často. I těmto neurodegenerativním chorobám můžeme jejich nástup ztížit. Kofein pomáhá nemocným lépe zvládat pohyby a snižovat riziko nástupu demence.

Continue Reading →

Chronická zácpa dvojnásobně zvyšuje riziko infarktu. Nejen během námahy při vyprazdňování

vtm.zive.cz

Pokud zadáte do Googlu výrazy „zácpa“ a „srdeční infarkt“, pak téměř jistě narazíte na jméno legendárního zpěváka Elvise Presleyho. Elvis měl dlouhodobé problémy s chronickou zácpou a některé zdroje uvádějí, že právě nadměrné namáhání při vyprazdňování mohlo přispět k srdečnímu infarktu, který ho nakonec zabil.

Co se skutečně stalo s králem rock 'n' rollu v roce 1977, zůstává nejasné. Je pravděpodobné, že jeho smrt byla výsledkem několika různých faktorů, a tato teorie je jen jednou z mnoha. Po tomto slavném případu však začali vědci věnovat zvýšenou pozornost možné souvislosti mezi zácpou a rizikem srdečního infarktu.

Mezi nedávné výzkumy patří například studie provedená australskými vědci, kteří analyzovali data tisíců lidí s cílem prozkoumat tuto hypotézu. Některé velké populační studie naznačují, že zácpa je spojena se zvýšeným rizikem srdečních infarktů.

Například australská studie, která se zabývala více než 540 000 lidmi staršími 60 let hospitalizovanými s různými zdravotními problémy, zjistila, že pacienti trpící zácpou mají vyšší riziko vysokého krevního tlaku, srdečních infarktů a mozkových mrtvic ve srovnání s jejich vrstevníky, kteří zácpou netrpí​.

Continue Reading →

inteligentnisvet.cz

• Vědci nastínili možnost zachycení zbloudilých planet v naší sluneční soustavě
• Ty prý mohou dosahovat velikosti Jupitera a pocházet až z Alfa Centauri
• Co o tom víme?

Výzkumný tým z americké Yeshiva univerzity zveřejnil studii zabývající se možností zachycování zbloudilých vesmírných objektů naší domovskou hvězdou a jejich následným začleněním do okrajových oblastní Sluneční soustavy. Dle odhadů by se ovšem nutně nemuselo jednat pouze o asteroidy či komety, ale dokonce o celé planety, jejichž hmotnost může mnohonásobně přesahovat tu zemskou. Je tedy možné, že náš solární systém ve skutečnosti disponuje více planetami, než jsme se dosud domnívali?

Slunce jako vesmírný sběratel

Vesmír je nepředstavitelně rozsáhlý a tajemný. Bezesporu se tak i navzdory současným pokrokům v jeho zkoumání nelze přít o tom, že nám odpovědi na mnohé z jeho záhad zůstanou již navždy zapovězeny. Některé z nich se nás však potenciálně týkají natolik, že se staly cílem zkoumání desítek vědeckých týmů napříč světem odhodlaných nahlédnout za příslovečnou oponu neznámého. Jedním z nich je pak i výzkumná skupina z americké univerzity Yeshiva pod vedením profesora Edwara A. Belburna, jenž nedávno zveřejnil vlastní studii, která má údajně potenciál zcela změnit náš pohled na naší vlastní sluneční soustavu.

Konkrétně se totiž zaměřuje na vědeckou obcí dlouho probíranou teorii, hovořící o možnosti zachytávání zbloudilých vesmírných objektů gravitací naší domovské hvězdy, jež se tak stává jakýmsi vesmírným sběratelem. O to zajímavější je pak fakt, že se nejedná pouze o původně předpokládané menší asteroidy, ledové úlomky, či komety, ale také o planety často výrazně těžších než samotná Země (Belbruno věří, že mohou dosahovat rozměrů a hmotnosti planety Jupiter).

Dle předpokladů by takové objekty měly být po zachycení soustřeďovány ve vzdálených okrajových oblastech Sluneční soustavy, nacházejících se za takzvaným Oortovým oblakem, jenž se dle současných výzkumů skládá z desítek a stovek miliard ledových úlomků.

Continue Reading →

Depresemi trpí i lékaři, nejčastěji urologové, tvrdí studie

zdravotnickydenik.cz

Obvykle se sami starají o ostatní, avšak ani oni nejsou automaticky chráněni před duševními onemocněními. Samotný výkon profese lékaře či lékařky s sebou přináší nemalou psychickou zátěž. Nová studie publikovaná v americkém žurnálu Mayo Clinic Proceedings ukazuje, jaké faktory se mohou podílet na rozvoji deprese a také syndromu vyhoření u lékařů a lékařek. Vliv má mimo jiné i jejich specializace. Výskyt deprese je pak přímým rizikovým faktorem pro sebevražedné myšlenky i jednání.

Continue Reading →

META ZRUŠILA CROWDTANGLE. NÁSTROJ, KTORÝ POUŽÍVALI VÝSKUMNÍCI NA ODHAĽOVANIE DEZINFORMAČNÝCH PRÍSPEVKOV, ODSTAVILA HO PRED PREZIDENTSKÝMI VOĽBAMI V USA

📌 CrowdTangle bol kľúčovým nástrojom pre novinárov, výskumníkov a watchdog organizácie na monitorovanie dezinformácií, nenávistných prejavov a iného škodlivého obsahu na platformách Facebook a Instagram.

📌 Nástroj bol vyvinutý v roku 2011. O päť rokov neskôr ho odkúpila spoločnosť Facebook (dnes známa pod názvom Meta).

📌 Vo všeobecnosti nástroj slúžil na prezeranie verejného obsahu na platformách Facebook a Instagram, ku ktorým boli poskytované rôzne typy štatistík. Výskumníci tak vďaka nástroju dokázali odhaľovať aj nefaktický obsah a jeho najvplyvnejších šíriteľov.

📌 Funkcie CrowdTangle v minulosti umožnili napríklad vyhodnotiť online obsah delegitimizujúci výsledok amerických prezidentských volieb v roku 2020 a upozorniť na možnú násilnú eskaláciu ešte pred samotným útokom na Kapitol v januári 2021. Pravidelne slúžil tiež na monitorovanie nepravdivých informácií v kontexte pandémie Covid-19. https://bit.ly/4dRPJzn

📌 Meta plánuje CrowdTangle nahradiť nástrojom Meta Content Library, ku ktorému však majú prístup iba „kvalifikované akademické a neziskové inštitúcie, ktoré produkujú výskum v oblasti vedy a verejného záujmu“. To vylučuje množstvo vedcov, akademikov a novinárov. https://bit.ly/46QwkfM

📌 Okrem exkluzívneho prístupu je nástroj Meta Content Library kritizovaný pre jeho nízku transparentnosť, obmedzenosť funkcií a horší používateľský dizajn. Nástroj tiež zakazuje zdieľanie informácií o pôvode škodlivého obsahu, čo pomáha páchateľom zostať v anonymite. https://bit.ly/4fM8eqx, https://bit.ly/4fT9kRm

📌 Skutočnosť, že sa firma rozhodla zrušiť funkčný, populárny a rozsiahlo používaný nástroj v priebehu kampane pred prezidentskými voľbami v Spojených štátoch amerických vyvoláva množstvo otázok. Obavy v otvorenom liste vyjadrila napríklad nezisková organizácia Human Rights Watch. https://bit.ly/4dPQ3hQ

📌 K tej sa pripojili aj viaceré advokačné skupiny a akademické inštitúcie. Spoločne vyzývajú na ponechanie nástroja CrowdTangle aspoň dovtedy, kým nebude Meta Content Library jeho dostatočnou náhradou. https://bit.ly/4fOLRRq

📌 V prípade, že Meta nevyhovie výzve na ponechanie nástroja CrowdTangle do januára 2025, ako požadujú jeho používatelia, bude vážne ohrozená kontrola pravdivosti informácií.

📌 Meta sa k zrušeniu vyjadrila len okrajovo. Prezident globálnych záležitostí spoločnosti Nick Clegg cez svoj blogový post odkázal, že firma o Meta Content Library zbiera spätnú väzbu, ktorú plánuje vziať do úvahy pri aktualizácii tohto nástroja. https://bit.ly/4fQ8e92

Zdroj: Infosecurity.sk