Tajemství severní hvězdy: Povrch Polárky pokrývají skvrny | 100+1 zahraniční zajímavost
Tajemství severní hvězdy: Povrch Polárky pokrývají skvrny | 100+1 zahraniční zajímavost
Tajemství severní hvězdy: Povrch Polárky pokrývají skvrny
100+1 zahraniční zajímavost
Detailní pozorování Polárky odhalilo, že největší a nejjasnější člen této trojhvězdy má povrch pokrytý skvrnami.
Paradoxně ji často znají i ti, kdo se jinak na obloze vůbec neorientují: Polárka nebo také Severka – hvězda, která zdánlivě zůstává stále na místě a ukazuje směrem k severu. Ve skutečnosti tvoří Polárku tři hvězdy – kolem žlutého veleobra Polárky Aa krouží výrazně menší Polárka Ab a dvojici doplňuje Polárka B.
Kromě toho představuje Polárka Aa proměnnou hvězdu z kategorie cefeid, takže v pravidelném intervalu mění jasnost – i když jen nepatrně, zhruba o 5 % a bez přístrojů není tato změna pozorovatelná. Dochází k ní v důsledku mohutných pulzů, které stálicí prostupují z nitra až k povrchu. Opakovaně se tedy nafukuje a smršťuje, což se projeví nejdřív poklesem jasnosti a následně jejím nárůstem. Astronomové používají cefeidy jako takzvané standardní svíčky ke zjišťování vzdáleností objektů v okolním vesmíru.
Severní hvězda pod drobnohledem
Tým astronomů, který vedla Nancy Evansová z amerického výzkumného centra Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics, pozoroval Polárku s využitím optické interferometrické soustavy šesti teleskopů CHARA, která pracuje na hoře Mount Wilson v Kalifornii. Jejich cílem bylo prozkoumat oběžnou dráhu Polárky Ab, bližšího a mnohem méně patrného průvodce hlavní hvězdy Polárka Aa.
Soustava CHARA kombinuje pozorování šestice teleskopů na vrcholu Mount Wilson, díky čemuž funguje jako teleskop s (virtuálním) zrcadlem o průměru 330 metrů. Pozorování zaznamenala speciální kamera MIRC-X, vyrobená odborníky Michiganské a Exeterské univerzity, která je výjimečně schopná při zobrazování detailů na povrchu hvězd.
Jak vyplývá ze studie zveřejněné odborným časopisem Astrophysical Journal, badatelé úspěšně zmapovali oběžnou dráhu Polárky Ab a proměřili změny velikosti pulzujícího veleobra Polárky Aa. Na základě měření vědci odhadli hmotu Polárky Aa na zhruba pět sluncí a její poloměr na 46 sluncí.
Asi největší překvapení na astronomy čekalo, když získali detailní snímky Polárky Aa. Snímky soustavy CHARA ukázaly, že povrch tohoto žlutého veleobra je pokrytý skvrnami. „Snímky CHARA odhalily velké světlé a tmavé skvrny na povrchu Polárky, které se v průběhu času měnily,“ popisuje Gail Schaeferová, ředitelka CHARA Array. Přítomnost skvrn podle ní může souviset se 120denní zaznamenanou změnou radiální rychlosti hvězdy. Podle profesora Johna Monniera z Michiganské univerzity by přesnější povahu zaznamenaných skvrn mohlo odhalit další pozorování, které vědci plánují.